Něco málo k tomu krásnému pacifismu
Úvaha navždy bezelstných pacifistů je prostinká: Hlavně neválčit. A přece se naše svoboda vždy rodila z války. Té první světové, pak jen na krátkou chvíli z té druhé a v r. 1989 z amerického vítězství v Evropě v té studené světové.
Něco tak nechutného by žádný sebe tak obdivující pacifista nepřipustil. Také se do válečného štváče Churchilla hned pustili jak ve třicátých letech, když varoval před Německem, a pak po jeho americkém fultonském vystoupení o železné oponě v r. 1946. Prý je to nenapravitelný, snad už i senilní válečný štváč. Až na to, že pravdu měl vždy on, a ne ti okouzlující pacifisté, kvůli kterým ty války stály vždy mnohem víc životů, než kdyby někdy konečně nepropásli tak dobrou příležitost mlčet...
Něco tak nechutného by žádný sebe tak obdivující pacifista nepřipustil. Také se do válečného štváče Churchilla hned pustili jak ve třicátých letech, když varoval před Německem, a pak po jeho americkém fultonském vystoupení o železné oponě v r. 1946. Prý je to nenapravitelný, snad už i senilní válečný štváč. Až na to, že pravdu měl vždy on, a ne ti okouzlující pacifisté, kvůli kterým ty války stály vždy mnohem víc životů, než kdyby někdy konečně nepropásli tak dobrou příležitost mlčet...