Cestou z Podtroseckých údolí na hrad Kost, kousek za vsí Dobšice, jsem natrefil na lavičku se stolem. Přečetl jsem si nápis na jejím zvednutém sedáku – „Při odchodu sedák zvedni a zajisti, bude suchý pro ostatní! Díky!“ –, spustil ho, posadil se a začal si vybalovat oběd.