Příští sobotu otevřeme v Zoo Praha nově vybudovanou expozici, která je věnována Tasmánii a Austrálii. Když ji architekti navrhovali, nechali se inspirovat skutečností, že jsme pro ni vybrali místo pod svahem, na němž se tyčí umělecky ztvárněný meteorit. Zapátrali a zjistili, že na Tasmánii se nachází Darwinův kráter, který údajně vznikl dopadem vesmírného tělesa. Něco podobného se tvrdívalo také o české kotlině. Navíc se v okolí Darwinova kráteru nachází obdoba našich vltavínů, tzv. Darwinovo sklo. A tak se středobodem naší tasmánsko-australské expozice a sídlem jejích prominentních obyvatel – ďáblů medvědovitých – stal Darwinův kráter.
Před osmi dny, minulý pátek večer, jsme zveřejnili video, které pořídil náš chovatel Irek Dabrowski. Zachycovalo vysoce březí slonici Janitu s dmoucím se břichem, na kterém byly velmi dobře patrné pohyby slůněte.
To ptáče mě zaujalo na první pohled. Jeho hnědé prachové peří kontrastovalo s holou, namodralou kůží na hlavě, s růžovým ozobím dravčího zobáku a jemně modrými linkami na očních víčkách. Nyní, když povyrostlo, už ztrácí svou roztomilost a začíná naplňovat mou představu plivníka známého ze slovanských pověstí. Pro sebe jsem si ho tak i pojmenoval: Plivník.
.--. .-. .- --. ..- . / --.. --- --- / .-- --- ..- .-.. -.. / .-.. .. -.- . / - --- / .- -. -. --- ..- -. -.-. .
a tak dále. V pondělí po půl deváté, těsně před jejím znovuotevřením, jsme ze Zoo Praha telegrafovali do světa, že nedávno narozený sameček tapíra čabrakového dostal jméno Morse.