Dva a tři čtvrtě roku píšu týden co týden jeden sloupek. I když je nepočítám, mělo by jich za tu dobu být nějakých sto čtyřicet. Tedy publikovaných. Některé jsem nezveřejnil. To když si je přečetla moje žena a řekla o nich, že jsou pumprdentlich.

Hrozné slovo.

„Jak pumprdentlich?“ ptal jsem u každého takhle odmítnutého textu.

„Prostě pumrdentlich,“ dozvídal jsem se většinou. „Já bych ho nikam nedávala.“

Netuším, jaký je pravý původ a význam slova pupmrdentlich, ale ve stejnojmenné povídce Oty Pavla tak tatínek označil sice pěkného, ale jen pětikilového sumce. V povídce hned následuje i definice tohoto slova: „Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna.“

Prostě pumprdentlich…

Sloupky, které pumprdentlich nebyly a vyšly v novinách, jsem ještě přebral. Necelá stovka se jich dostala do knížky, kterou jsem si po dlouhých debatách s nakladatelem a se svými nejbližšími troufnul pojmenovat Bobky od Bobka.

Teď jsem zvědav, jak to dopadne. Jestli ten název a celou knížku čtenáři neohodnotí jako pumprdentlich. Tedy – jak také napsal Ota Pavel – „je to výborný, ale přitom to stojí za hovno“.




Bobky od Bobka na stránkách nakladatele.