Stává se mi to častěji, než bych si přál. Někdo se začne přimlouvat za svého příbuzného či známého, který by chtěl pracovat v zoo. A samozřejmě u zvířat, jako chovatel. To je jistě hezké, ale na základě dosavadních zkušeností bych všechny tyto přímluvce rád předem upozornil na několik skutečností:

1. S naprostou většinou zvířat v zoo se nelze mazlit. Ne, se lvem nebo s tygrem už vůbec ne.

2. Práce chovatele je prací odbornou, na kterou je nejlépe vystudovat. Ne, lemurům opravdu nebudeme dávat ani zmrzlinu, ani popcorn.

3. Zvířata vyžadují krmení a péči také o víkendech a dokonce i o svátcích. Ano, rovněž po silvestrovských oslavách.

4. Práce u zvířat je dřina, a nikoli zrovna čistá. Ne, trus z výběhů neuklízejí Pražské služby.

5. Jak vyplývá již z předchozího bodu, tato práce nebývá ani voňavá. Ne, Clive Christian No. 1 od toho nepomůže.

6. Jako všude jinde, také v zoo prší a bývá zima. Ano, trvale v teplíčku jsou tropická zvířata, nikoli však chovatelé.

7. Osmihodinová pracovní doba je vyplněná prací. Ne, na pořizování selfíček a jejich komentování na sociálních sítích vůbec nemyslet.

8. Tato pracovní doba přitom často nestačí. Ne, čas narození mláďat není naplánován dopředu.

9. I po pracovní době je chovatel myšlenkami se svými svěřenci. Ano, myslívá na ně, i když zrovna běží Ordinace.

10. Mzda není rozhodně závratná. Ne, opravdu, na kabelku od Vuittona se za měsíc nevydělá.

Zvažuji, že si těchto deset upozornění dám drobným písmem vytisknout na rub vizitek.

To ale v nejmenším neznamená, že práce chovatele není krásná a naplňující. Je. Musí se k ní však přistupovat se znalostí věci, bez nesmyslných očekávání a s pokorou. Což ostatně neplatí jen v tomto případě.