Masaryk. Němcová. A Neruda…
Poslední dobou je rušno kolem původu dvou mimořádně významných osobností naší historie. Tomáš Garrigue Masaryk možná nebyl synem slovenského kočího Jozefa Maszárika, ale císaře Františka Josefa I. A Božena Němcová snad nebyla dcerou manželů Panklových, nýbrž hraběnky Dorothey de Talleyrand-Périgord a hraběte Karla Jana Clam-Martinice.
V obou případech je k dispozici celá řada indicií, jednoznačné důkazy ovšem nikdo nepředložil. Alespoň prozatím. Analýzu Masarykova biologického materiálu sice odmítá jeho pravnučka, avšak z vlasů Boženy Němcové a jejího syna Hynka se již podařilo získat mitochondriální DNA a výzkum bude patrně pokračovat.
Ale nemusí jít pouze o Masaryka a Němcovou. Předlouho panují pochybnosti také o skutečném otci Jana Nerudy. V první polovině 90. let jsem na toto téma připravoval rozhlasový pořad a po konzultacích s odborníky jsem musel připustit, že budou možná oprávněné. Spíše než vojenský vysloužilec Antonín Neruda mohl být jeho otcem v Praze žijící francouzský inženýr a paleontolog Joachim Barrande.
Celá léta mi to leželo v hlavě, až jsme v roce 2005 začali v Rozhlase chystat projekt, který měl přinést jednoznačnou odpověď. Potíže se kupily, ale cesty, jak získat biologický materiál Jana Nerudy i Joachima Barranda by se možná nakonec přece jen našly. Vůbec největší problém spočíval v něčem jiném. Postupně jsem ztrácel přesvědčení, že je skutečně nutné odhalit pravdu. Pro interpretaci Nerudova díla či pro lepší porozumění minulosti stačí vědět, že tu podobná možnost existuje; není třeba mít jistotu.
Nakonec jsem si řekl, že jde o nejsoukromější věc Barbory Nerudové, Antonína Nerudy, Joachima Barranda a samotného Jana Nerudy. Projekt skončil dřív, než vůbec pořádně začal. Pokusit se strhnout závoj, který zakrývá minulost, by v mých očích už byla jenom zbytečná senzacechtivost.
A obdobně to i přes veškerou zvědavost nemůžu nevidět, ani pokud jde o Tomáše Garrigue Masaryka a Boženu Němcovou.
Vyšlo 8. února v MF Dnes.
V obou případech je k dispozici celá řada indicií, jednoznačné důkazy ovšem nikdo nepředložil. Alespoň prozatím. Analýzu Masarykova biologického materiálu sice odmítá jeho pravnučka, avšak z vlasů Boženy Němcové a jejího syna Hynka se již podařilo získat mitochondriální DNA a výzkum bude patrně pokračovat.
Ale nemusí jít pouze o Masaryka a Němcovou. Předlouho panují pochybnosti také o skutečném otci Jana Nerudy. V první polovině 90. let jsem na toto téma připravoval rozhlasový pořad a po konzultacích s odborníky jsem musel připustit, že budou možná oprávněné. Spíše než vojenský vysloužilec Antonín Neruda mohl být jeho otcem v Praze žijící francouzský inženýr a paleontolog Joachim Barrande.
Celá léta mi to leželo v hlavě, až jsme v roce 2005 začali v Rozhlase chystat projekt, který měl přinést jednoznačnou odpověď. Potíže se kupily, ale cesty, jak získat biologický materiál Jana Nerudy i Joachima Barranda by se možná nakonec přece jen našly. Vůbec největší problém spočíval v něčem jiném. Postupně jsem ztrácel přesvědčení, že je skutečně nutné odhalit pravdu. Pro interpretaci Nerudova díla či pro lepší porozumění minulosti stačí vědět, že tu podobná možnost existuje; není třeba mít jistotu.
Nakonec jsem si řekl, že jde o nejsoukromější věc Barbory Nerudové, Antonína Nerudy, Joachima Barranda a samotného Jana Nerudy. Projekt skončil dřív, než vůbec pořádně začal. Pokusit se strhnout závoj, který zakrývá minulost, by v mých očích už byla jenom zbytečná senzacechtivost.
A obdobně to i přes veškerou zvědavost nemůžu nevidět, ani pokud jde o Tomáše Garrigue Masaryka a Boženu Němcovou.
Vyšlo 8. února v MF Dnes.