Dlouho se to vysloveně nabízelo: označit kvakoše noční, kteří hnízdí v areálu Zoo Praha, satelitními vysílači a konečně se dozvědět, kam odlétají zimovat. S ornitology Lubošem Peškem a Františkem Pojerem jsme tohle téma probírali i během našeho setkání k 20. výročí zahájení Africké odyseje. A tak začalo i sledování „nočních hrdinů“ z Troje. Překvapení, která přineslo, jsme ani po dlouhých letech zkušeností v nejmenším nečekali.


Kvakoši noční začali být v Zoo Praha drženi patrně již v roce 1936. K prvním odchovům však došlo až v 60. letech a vůbec nejúspěšnější byla v tomto ohledu 90. léta. A právě kvakoši z chovů zoologické zahrady, jejichž předkové pocházeli z jižních Čech, se stali zakladateli zdejší nejprve polovolně a posléze již zcela volně žijící populace. Čtyři z těchto divokých kvakošů se nám na jaře 2016 podařilo – zejména díky nasazení Karla Pitharta a Pavla Kovaříka – odchytit a označit miniaturními satelitními vysílači.


Zbýval ještě víc než týden prázdnin, když se první z kvakošů rozletěl na jih. Šlo o jedince, který hnízdil nad domkem chápanů a který podle koncového dvojčíslí svého vysílače dostal označení K56. Třiadvacátého srpna pozdě odpoledne byl tento kvakoš ještě v Troji, ale následující den se již nacházel u italských Benátek, tudíž během noci uletěl více než pět set kilometrů! Ale to byl teprve začátek. Během noci na 25. srpna přeletěl na Sardinii a o další den později byl již na alžírském břehu Středozemního moře. Přes Saharu pak dokonce ještě zrychlil. Patrně přes ni nepostupoval jen večer a v noci, ale také za dne, a během čtyřiadvaceti hodin zdolal i bezmála tisíc kilometrů. Do 28. srpna večer tak doletěl až do zimovišť v oblasti Mopti v Mali. Je to téměř neuvěřitelné, ale celou svou cestu, která měřila zhruba čtyři a půl tisíce kilometrů, urazil během pěti nocí a dnů…

Další z kvakošů, a to K57, se vydal na cestu vzápětí. Devětadvacátého srpna byl zaznamenán u Zadaru a přes Středozemní moře pak přeletěl do Libye. Na rozdíl od K56 si přes den udělal zastávku přímo v poušti, ale navzdory tomu ji překonal ještě rychleji. Cesta od pobřeží až na zimoviště k řece Komadugu Gana v Nigérii mu trvala pouhých 53 hodin. Dosáhl jej 2. září kolem půlnoci.


Třetí kvakoš označený K54 vyletěl pravděpodobně 11. září. Postupoval po podobné trase jako K57, ale v Africe byl kupodivu ještě rychlejší! Jak nadšeně konstatoval Luboš Peške, „přelet Sahary od pobřeží mu trval maximálně 43 hodin“. Již 16. září večer tak byl na zimovišti. A aby nebyl překvapením konec, K54 a K57 se zdržovali nedaleko od sebe. V první dekádě října je satelity zaznamenaly ve vzdálenosti pouhých sedmi kilometrů a nedá se vyloučit, že se oba trojští kvakoši v subsaharské Africe mohli potkat.

Zjištění, která přineslo sledování prvních tří kvakošů, byla fascinující a současně objevná. A to měl své říci ještě K55. Nutno říci, že jeho vysílač fungoval velmi špatně. Třetího září ohlásil K55 z rumunsko-bulharského pomezí a o několik dní později začal dávat zmatečná data, která naznačovala, že se K55 nachází kdesi v Sýrii nebo Iráku. Po polovině září už Luboš pokládal za prakticky jisté, že se již neozve. Potom však přišlo ohromné překvapení! „Jako kdybych to nějak cítil, vzbudil jsem se ve čtyři a šel zalogovat,“ psal 26. září časně ráno Luboš. „A bylo to tam! Včera byl K55 na rýžovištích u Šatt al-Arab na pomezí Iráku a Íránu. Asi nemáme moc ptáků (natož doložených), kteří tam dolétli. Navíc další lokace ho ukazuje v Kuvajtu a zdá se, že letí směr Bahrajn! Opravdu krásný výsledek!“ Bohužel, poté vysílač K55 opět přestal fungovat…

Všichni čtyři kvakoši, každý z nich v něčem překvapivě, tedy šťastně dosáhli svých zimovišť. Na počátku listopadu pak K57 podnikl ještě asi 1700 km dlouhý neočekávaný přesun k západu! Další překvapení. Později pak postupoval mírně na sever a nakonec na severovýchod. Také K54 se z původního zimoviště již na přelomu října a listopadu posunul, a to k Čadskému jezeru.

A po dalších několika měsících také jedna špatná zpráva: je jisté, že K56 jsme ztratili. Jeho vysílač se podle Lubošovy analýzy nachází v malé vesnici 14 km od míst, kde K56 zimoval. Věřme, že zbývající „noční hrdinové“ se nám vrátí a že při sledování jejich návratu a případných dalších cest se dozvíme ještě mnoho zajímavého!

Miroslav Bobek

Sledování migrace kvakošů nočních proběhlo díky podpoře Komerční banky.
Tento článek vyšel v Trojském koníkovi 1/2017.