Co se do Úkrytu v zoo nevešlo
Byl to zvláštní pocit vidět ve filmu Úkryt v zoo, který se odehrává ve Varšavě, nezaměnitelné objekty pražského Průmyslového paláce a Planetária. Tento pocit ale trval jen krátce. Příběh manželů Żabińských, kteří v troskách rozbombardované varšavské zoo chovali za války prasata a současně v ní ukrývali Židy potajmu odvážené z tamního ghetta – přímo pod nosem nacistům, jež ve filmu reprezentuje prominentní zoolog Lutz Heck –, je skutečně strhující a dává zapomenout na detaily.
Film Úkryt v zoo reflektuje především válečná léta. Osudy jeho hlavních hrdinů však byly výjimečné i mimo ně.
Jan Żabiński, vystudovaný přírodovědec a hrdina bojů proti bolševikům, se v roce 1929 se stal druhým ředitelem Zoo Varšava a budoval ji s mimořádnými úspěchy. Navíc jako první reintrodukoval zubry do Bělověžského pralesa.
Přesvědčený nacista Lutz Heck byl synem ředitele berlínské zoologické zahrady, po němž tuto funkci v roce 1931 převzal. Ve stejné době, kdy Żabiński vracel v Polsku zubry do přírody, dělal Heck pochybné experimenty s jejich křížením s bizony. Nejvíce se ovšem proslavil zpětným šlechtěním pratura, projektem zcela poplatným nacistické ideologii, který štědře podporovali Göring s Goebbelsem. A byl to právě Heck, kdo v roce 1939 rozstrkal nejcennější přeživší zvířata ze zničené Zoo Varšava do říšských zoologických zahrad...
Jan Żabiński spolu s manželkou Antoninou po válce usilovně obnovovali svou zoologickou zahradu. V roce 1949 byla konečně znovu otevřena. O dva roky později Żabiński rezignoval – či spíše byl nucen rezignovat – na funkci ředitele. Působil pak jako pedagog a popularizátor. Po dlouhou dobu rovněž vedl plemennou knihu zubra evropského.
Lutz Heck skončil s ředitelováním berlínské zoo hned v roce 1945, avšak krátce po jeho smrti, v roce 1984, mu v ní byla odhalena busta. Nachází se tam dosud.
Manželům Żabińským se podobné pocty nedostalo. Teprve nedávno bylo ve vile, kterou obývali, otevřeno muzeum věnované jejich obdivuhodným činům i jim samotným.
Film Úkryt v zoo reflektuje především válečná léta. Osudy jeho hlavních hrdinů však byly výjimečné i mimo ně.
Jan Żabiński, vystudovaný přírodovědec a hrdina bojů proti bolševikům, se v roce 1929 se stal druhým ředitelem Zoo Varšava a budoval ji s mimořádnými úspěchy. Navíc jako první reintrodukoval zubry do Bělověžského pralesa.
Přesvědčený nacista Lutz Heck byl synem ředitele berlínské zoologické zahrady, po němž tuto funkci v roce 1931 převzal. Ve stejné době, kdy Żabiński vracel v Polsku zubry do přírody, dělal Heck pochybné experimenty s jejich křížením s bizony. Nejvíce se ovšem proslavil zpětným šlechtěním pratura, projektem zcela poplatným nacistické ideologii, který štědře podporovali Göring s Goebbelsem. A byl to právě Heck, kdo v roce 1939 rozstrkal nejcennější přeživší zvířata ze zničené Zoo Varšava do říšských zoologických zahrad...
Jan Żabiński spolu s manželkou Antoninou po válce usilovně obnovovali svou zoologickou zahradu. V roce 1949 byla konečně znovu otevřena. O dva roky později Żabiński rezignoval – či spíše byl nucen rezignovat – na funkci ředitele. Působil pak jako pedagog a popularizátor. Po dlouhou dobu rovněž vedl plemennou knihu zubra evropského.
Lutz Heck skončil s ředitelováním berlínské zoo hned v roce 1945, avšak krátce po jeho smrti, v roce 1984, mu v ní byla odhalena busta. Nachází se tam dosud.
Manželům Żabińským se podobné pocty nedostalo. Teprve nedávno bylo ve vile, kterou obývali, otevřeno muzeum věnované jejich obdivuhodným činům i jim samotným.
Filmová vila Żabińských na pražském Výstavišti během natáčení. Foto -mb-