V terénních autech jsme se kodrcali po kamenitém, vyschlými koryty rozbrázděném okraji Šarginské Gobi. Navzdory tvrzení našeho průvodce, že sajgy mongolské jsou „tady všude“, jsem již pomalu ztrácel naději, že se nám je podaří byť jen zahlédnout. Ale dočkali jsme se! Jedna, dvě, tři… šest sajg mongolských vyrazilo v divokém úprku zpoza terénní vlny a neuvěřitelně rychle se od nás vzdalovalo. Na tenkých nožkách, zdánlivě příliš slabých, než aby unesly válcovité tělo, a s chobotovitými čenichy skloněnými k zemi uháněly jedna za druhou směrem k obzoru. Byly v těch okamžicích tak nepodobné jiným kopytníkům, až budily dojem, jako by ani nepatřily do naší doby…


Ještě nedávno žilo v Mongolsku 10 až 14 tisíc sajg mongolských. Letos v zimě je však postihla katastrofální nákaza morem malých přežvýkavců, který se na ně přenesl z domácích ovcí a koz. Během krátké doby poklesla vinou této choroby jejich celková početnost na pět tisíc.

Jsou to hrozivá čísla, sajgy mongolské však mají schopnost se velmi rychle znovu namnožit. V roce 2003 se jejich stavy v důsledku suchého léta a dvou krutých zim ocitly na historickém minimu jednoho až dvou tisíc jedinců. Přesto se jejich populace dokázala rychle obnovit.

Máme tedy důvody k optimismu? Ano i ne. Sajgy mongolské patrně již získaly alespoň částečnou imunitu vůči moru a dobytek byl proočkován, takže jejich stavy by se měly začít znovu zvyšovat. Podobně jako na začátku tisíciletí je však mohou opět ohrozit klimatické výkyvy. Jsou také pronásledovány pytláky, kteří rohy samců prodávají do Číny pro využití v tamní tradiční medicíně. A je tu ještě jeden velmi důležitý faktor: pro sajgy ubývá místa, a to jak vinou chovu dobytka, tak změn v krajině. Když se k jednomu ohrožujícímu faktoru připojí druhý a k němu další… raději ani nedomýšlet.

Přesto si myslím, že Mongolsko je natolik velké, aby v něm zůstal prostor i pro „jeho“ sajgy. Snažení o jejich záchranu, do kterého se zanedlouho svým dílem zapojí také naše zoo, by tak snad mohlo přinést úspěch. Třebaže sajga mongolská budí dojem, jako by ani nepatřila do naší doby, musíme udělat co nejvíc pro to, aby se zachovala i pro budoucnost.

Vyšlo v MF Dnes 8. července 2017