Zrovna když jsem se rozhodoval, jakou fotografii vybrat na obálku knižního vydání těchto Zoopisníků, přišla mi zpráva, že je potvrzena Kvídina březost. Fotografie s lachtanem Melounem šla tedy stranou a vyhrál snímek, na kterém moučnými červy krmím náš pár hrabáčů kapských – Draca a Kvídu.


Kvída nejenže patří k mým nejoblíbenějším zvířatům, ale také jsem s ní už hodně zažil. Nikdy nezapomenu, jak jsme doufali, že se podaří odchovat její první slabounké mládě, které porodila v září 2013, a jak jsme se v říjnu 2014 – nakonec také marně – snažili udržet při životě jejího druhého, rovněž velice slabého potomka. Ale nakonec jsme se přece jen dočkali, Kvída i my. Její a Dracovo třetí mládě, sameček Kito narozený v červenci 2015, už velice dobře prospívalo a Kvída se o něj láskyplně starala. Dnes žije Kito v Zoo Randers v Dánsku. Také čtvrté mládě, samičku Nyotu, která se narodila v srpnu 2016, již Kvída odchovala bez sebemenších obtíží, s přehledem zkušené matky. Nedávno se Nyota přestěhovala do Zoo Olomouc.

První zpráva o již páté Kvídině březosti uváděla termín jejího porodu jen velice přibližně a v té době mi připadlo jako téměř jisté, že knížka vyjde ještě dlouho předtím, než Kvída porodí. Jenže s postupujícím časem se práce na knížce protahovaly a moje jistota slábla. A když se Kvídin termín zpřesnil na konec března až začátek dubna, smířil jsem se s tím, že se mládě narodí dřív než knížka. Dokonce jsem si byl skoro jist, že sloupek o narození dalšího hrabáčátka vyjde ještě dlouho předtím, než se knižní Zoopisník vůbec dostane do tiskárny.

Jenže knížka už se tiskne a mláděti se pořád nějak nechce na svět. Začíná to být vážně napínavé: Kdo se narodí dřív?

Ale co si budeme povídat. Budu jenom rád, když mládě vyhraje. Kvído, držím palce!

Zoopisník vychází 4. května, již nyní si ho však můžete objednat v nakladatelství Grada.