Kraska pro pana profesora
Americký The Washington Post, britský The Telegraph anebo indický The Hindu uveřejnily tento týden poněkud bizarní fotografie. Zachycují šedomodročerně zbarveného ptáka velikosti kosa, který dostává potravu za pomoci zelenočervenočerného maňáska. Když jsem viděl, jak ty snímky letí po světě, pomyslel jsem si, že přinejmenším stejnou radost jako mně by udělaly i někdejšímu řediteli Zoo Praha a učiteli mnohých z nás prof. Zdeňkovi Veselovskému.
Ty fotografie byly pořízeny v naší zoologické zahradě a zachycují mládě mimořádně vzácné krasky krátkoocasé jávské. Ruka schovaná v maňáskovi, od kterého dostává kraska potravu, patří našemu kurátorovi Tondovi Vaidlovi a maňáska samého ušila chovatelka Aneta Kratochvílová. Malá kraska, nyní už pěkně opeřená a vybarvená, je takhle krmena od devátého dne života, kdy poprvé otevřela oči. Použití maňáska má dobrý důvod: je nezbytné, aby si vtiskla výrazné znaky svého druhu, a proto jednoduchým maňáskem napodobujeme vzhled dospělé krasky. Neudělat to, naše malá kraska by si vtiskla lidskou ruku nebo jiný pohybující se objekt a dopadla by podobně jako proslulý tučňák Milovník. Ten má neodolatelnou touhu pářit se s nohama příchozích.
O vtištění neboli imprintingu nám před lety přednášel právě prof. Zdeněk Veselovský. Bylo to dokonce jeho velké téma. Probral mechanismus vtištění u svých oblíbených hus a poté začal vzpomínat na své přátelství s nositelem Nobelovy ceny Konradem Lorenzem. Ten se také věnoval husám, výzkumem vtištění strávil spoustu času a termín „imprinting“ je neodmyslitelně spjat s jeho jménem. Pro Zdeňka Veselovského byl Konrad Lorenz nejen přítelem, ale i největším vzorem. Dokonce tak velkým, že v pozdějších letech se mu náš pan profesor začínal nápadně podobat…
Vidět dnes naši krasku krmenou za pomoci maňáska, prof. Veselovský by nás určitě pochválil, pohovořil o imprintingu – a pak plynule přešel ke vzpomínkám na své přátelství s Konradem Lorenzem. A přitom by mu oči svítily radostí.
Letos by se prof. Zdeněk Veselovský dožil 90 let. Ta kraska je Vaše, pane profesore.
Vyšlo v MF Dnes.
Foto Petr Hamerník, Zoo Praha
Ty fotografie byly pořízeny v naší zoologické zahradě a zachycují mládě mimořádně vzácné krasky krátkoocasé jávské. Ruka schovaná v maňáskovi, od kterého dostává kraska potravu, patří našemu kurátorovi Tondovi Vaidlovi a maňáska samého ušila chovatelka Aneta Kratochvílová. Malá kraska, nyní už pěkně opeřená a vybarvená, je takhle krmena od devátého dne života, kdy poprvé otevřela oči. Použití maňáska má dobrý důvod: je nezbytné, aby si vtiskla výrazné znaky svého druhu, a proto jednoduchým maňáskem napodobujeme vzhled dospělé krasky. Neudělat to, naše malá kraska by si vtiskla lidskou ruku nebo jiný pohybující se objekt a dopadla by podobně jako proslulý tučňák Milovník. Ten má neodolatelnou touhu pářit se s nohama příchozích.
O vtištění neboli imprintingu nám před lety přednášel právě prof. Zdeněk Veselovský. Bylo to dokonce jeho velké téma. Probral mechanismus vtištění u svých oblíbených hus a poté začal vzpomínat na své přátelství s nositelem Nobelovy ceny Konradem Lorenzem. Ten se také věnoval husám, výzkumem vtištění strávil spoustu času a termín „imprinting“ je neodmyslitelně spjat s jeho jménem. Pro Zdeňka Veselovského byl Konrad Lorenz nejen přítelem, ale i největším vzorem. Dokonce tak velkým, že v pozdějších letech se mu náš pan profesor začínal nápadně podobat…
Vidět dnes naši krasku krmenou za pomoci maňáska, prof. Veselovský by nás určitě pochválil, pohovořil o imprintingu – a pak plynule přešel ke vzpomínkám na své přátelství s Konradem Lorenzem. A přitom by mu oči svítily radostí.
Letos by se prof. Zdeněk Veselovský dožil 90 let. Ta kraska je Vaše, pane profesore.
Vyšlo v MF Dnes.
Malý fízl v režii toho velkého
Česká demokracie nabourala, obstrukce ničí smysl voleb
Ideový guru Motoristů je Klaus. V desateru by mohli mít, že Rusko není nepřítel
Hranolky ze sebe Fiala neudělá. Musí jezdit za voliči po celé zemi. Jinak je nezíská
