V posledním čísle časopisu The Science of Nature nám vyšla práce, která shrnuje výsledky výzkumu zaměřeného na otázku, jak lidé hodnotí krásu savců chovaných v Zoo Praha. Rozumí se krásu vzhledu, a to aniž bychom zohledňovali pohyb a vůbec všechny aktivity daného druhu či přítomnost dalších jedinců, včetně mláďat. Představte si to podobně, jako byste královnu krásy vybírali jenom podle fotografie, aniž byste viděli promenádu v plavkách a všechny další disciplíny, které podobné soutěže provázejí.


Než vysvětlím další, zkuste si sepsat pět nebo deset savců chovaných v naší zoo, kteří jsou podle vás nejkrásnější. Nikoli nejoblíbenější nebo nejzajímavější. Nejkrásnější. Myslím, že až svůj seznam konfrontujete s výsledky našeho výzkumu, budete překvapeni.

Smyslem tohoto výzkumu, který vedl doc. Daniel Frynta z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, bylo mj. poskytnout vodítka, jak budovat vyvážené kolekce savců v zoologických zahradách, jak si vybírat vlajkové druhy pro ochranářské projekty a také jak přistoupit k propagaci savců, kteří jsou hodnoceni jako oškliví. Jak totiž ukázaly jiné výzkumy, ochranu zvířat, jež považují za krásná, podporují lidé mnohem ochotněji než ochranu těch, která se jim nelíbí.

A teď výsledky: První desítka nejkrásnějších savců je tvořena bezvýhradně šelmami. Z toho v osmi případech jde o kočkovité šelmy, jejichž dominanci narušují pouze panda červená a vlk. Místa na samém vrcholu žebříčku obsadili levhart mandžuský, tygr sumaterský a sibiřský, ocelot stromový a levhart obláčkový. Hned za první desítkou se pak umístili výrazně zbarvení kopytníci – žirafa a zebry. Naproti tomu nejpopulárnější zvířata naší zoo, jako jsou gorila nížinná nebo slon indický, skončily až poměrně hluboko v poli poražených. A pokud jde o poslední desítku nejošklivějších savců, vedle domácího prasete a krávy se v ní překvapivě ocitly například i dva druhy makaků. Celý žebříček uzavírá na 145. místě rypoš obří.

Je tedy zřejmé, že jako nejkrásnější jsou vnímány zejména velké druhy s kontrastními vzory srsti, ať již jde o skvrny, pruhy nebo složitější kresbu. Podobnost člověku anebo skutečná či domnělá inteligence nehrají velkou roli. Obsazení první desítky však poukazuje ještě na další aspekt: Jako krásné vnímáme savce, kteří jsou současně nebezpeční. Asi to má svůj důvod. Velké kočkovité šelmy představovaly pro naše prapředky smrtelnou hrozbu, a tak v nás dodnes vyvolávají emoce a přitahují naši pozornost.

Vyšlo v MF Dnes.