Sobota v zavřené Zoo Praha
Velkokapacitní autobusy nikoho nepřivážejí a k nástupu otevírají dveře u prázdné zastávky. Jen tu a tam zabloudí k bráně dvojice či rodina rusky mluvících turistů a v klidu zase odejde. Uvnitř je přítomno minimum zaměstnanců, pouze práce na stavbách běží dál bez omezení. Dokonce i některá zvířata jako by byla v útlumu. Richard klimbal s nohama opřenýma o sklo, a když zjistil, že se na něj dívám, leknutím sebou škubnul a rychle se převalil. To mě tak překvapilo, že jsem sebou škubnul i já. Byl to zpočátku zvláštní pocit, chodit úplně sám po prosluněné předjarní zoo, ale brzo na mne z té prázdnoty padla tíseň. A to je teprve začátek.
Prázdné kloubové autobusy, prázdná zastávka. Zoo je od pátku 13. března zavřená.
Čím déle bude zavřeno, tím větší ekonomické problémy to pro nás bude znamenat. Přesto jsme se rozhodli vyhovět žádostem o prodloužení platnosti již zakoupených vstupenek.
Nádherné předjarní počasí – a přitom prázdno. Zoo funguje 365 (případně 366) dní v roce a v poslední dekádě jsme ji zavřeli pouze kvůli povodni, vichřicím a nahlášení bomby.
Terasa restaurace Oceán.
Stavební práce pokračují. Na tomto snímku rekonstrukce cesty k Darwinovu kráteru.
Zavřený jižní vchod.
Liduprázdný Pavilon šelem.
Richard klimbal s nohama opřenýma o sklo, a když zjistil, že se na něj dívám, leknutím sebou škubnul a rychle se převalil.
Hmyzí hotel žije a bzučí. Desítky a desítky včel zednic tu nacházejí dutiny pro svá hnízdečka.
Pokračuje rovněž stavba nového pavilonu goril.
Gulab restaurant je jako jediný zůstane v částečném provozu, aby se zaměstnanci měli kde najíst.
A ještě pohled z terasy správní budovy na prostor za hlavním vchodem. Podobných snímků jsem udělal nespočet – ve slunných dnech, za deště i sněhu –, ale žádný pro mne nebyl tak smutný jako tenhle.