Tisková zpráva Zoo Praha - Naprosto výjimečný přírůstek dorazil dnes nad ránem do pražské zoo. Jako první zoologické zahradě na světě se jí podařilo získat želvovce strašného – plaza, který přežívá z doby svrchního triasu a lze ho považovat za předchůdce současných želv. Zoo Praha tohoto úspěchu dosáhla díky vědecké práci herpetologa dr. Ivana Reháka a chovatelské erudici kurátora Petra Velenského.

POZOR! Želvovec strašný je aprílový žert – a současně pocta Jaroslavu Haškovi


„Želvovec je skutečně fascinující tvor,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Velmi dlouho byl považován za ještěra a teprve nedávno kolega dr. Rehák objasnil, že jde o prastarou formu želvy.“

Na rozdíl od ‚moderních‘ želv má želvovec ozubené čelisti a krunýř pouze na spodní straně těla. Je to neúprosný lovec, který obývá jak vodní prostředí, tak souš. Vzhledem k tomu, že jeho velikost v některých případech přesahuje dva a půl metru, může být za určitých okolností nebezpečný i člověku. Historické prameny uvádějí více incidentů končících smrtí.

„Ve volné přírodě byl želvovec naposled zaznamenán v oblasti Malých Kyklad,“ konstatuje dr. Rehák. „O jeho současném rozšíření a početnosti nejsou žádné informace. Pokud ve volnosti již není vyhuben, zcela jistě patří ke kriticky ohroženým druhům. O to důležitější je ustavení záchovné populace v lidské péči.“

V Zoo Praha se nyní nachází jedna dospívající samice želvovce strašného. Přicestovala od soukromého chovatele z oblasti Perského zálivu. Následovat by ji měl ještě mladý samec, termín jeho příchodu však prozatím není znám.

„Když jsem obdržel nabídku, abychom se u nás pokusili rozmnožit želvovce, téměř jsem oněměl,“ říká Petr Velenský. „Je to velké uznání pro Zoo Praha a bezpochyby největší výzva mé kariéry.“


Více o želvovci strašném

Terminologie:
Platné vědecké jméno Odontochelys haseki.
Domorodé jméno ajaroro.
České jméno uváděné v historickém názvosloví – hltoun strašný – dnes není akceptovatelné, protože v průběhu času se identické rodové jméno začalo užívat pro žraloka Somniosus microcephalus. Proto (a také na základě poznatků z poslední doby) zavádíme nové české jméno želvovec strašný.

Rozšíření a ochrana:
Výskyt želvovce je jednoznačně doložen z Blažených ostrovů v Malých Kykladách. Dále je v literatuře bez jakéhokoli bližšího určení zmiňován ostrov Kalalo. Ostrovy podobných jmen se nacházejí v Karibiku, u Papuy Nové Guineje a rovněž v jezeře Tanganika (to však lze jako oblast výskytu želvovce vyloučit).
V minulosti byl želvovec bezpochyby loven – historické prameny uvádějí, že jeho maso chutná podobně jako vepřové a je u domorodců velice oblíbené. Jeho současný výskyt a tím méně početnost nejsou známy, bezpochyby se však nachází na pokraji zániku. Vedle snahy o vytvoření záložní populace v lidské péči je třeba iniciovat jeho zanesení do Červeného seznamu IUCN.

Taxonomie a fylogeneze:
Želvovec strašný byl na základě studia kostry původně popsán jako ještěr (Sauria). Přítomnost plastronu (spodní části krunýře) a ploutvovité formování mohutných předních končetin (v nejstarší literatuře popisovaných jako jakési spodní krovky) však vedly k domněnce, že jde o dosud nepopsanou vývojovou větev želv (Testudinata). Již dříve přitom byla formulována hypotéza, že jde o evolučně velmi starý taxon přežívající z období mezozoika.
Zlom přinesl v roce 2008 popis primitivní „ozubené želvy“ rodu Odontochelys ze svrchního triasu. Shody mezi znaky odontochelyse a želvovce – čelisti se zuby, přítomnost plastronu apod. – následně rozpoznal herpetolog dr. Rehák ze Zoo Praha, který želvovce zahrnul do rodu Odontochelys. Jde tak o skutečně výjimečnou živoucí fosilii s výraznou českou stopou.

Ekologie, potrava a další:
Jedná o semiakvatického živočicha s pozoruhodným cirkadiánním rytmem, kdy pozdně dopolední a časně odpolední hodiny tráví ve vodním prostředí a zbytek času na souši. Relativně velké oči svědčí i pro soumračnou či noční aktivitu, což patrně souvisí s trofickým chováním. Želvovec je karnivorní druh.

Chov v lidské péči:
Donedávna nebylo známo, že by želvovec strašný byl držen v lidské péči. Před časem se však soukromý chovatel z oblasti Perského zálivu obrátil na kurátora plazů Zoo Praha Petra Velenského s nabídkou, že za určitých podmínek poskytne pár do pražského chovu. Samice byla do Prahy zaslána k 1. dubnu 2021, termín příchodu samce doposud nebyl stanoven.

Literatura:
Hašek J. 1911: V přírodovědeckém časopise. Karikatury, velké vyd. 3, 1911, č. 31, 31/7.
Li C., Wu X.-C., Rieppel O., Wang L.-T. & Zhao L.-J. 2008: An ancestral turtle from the Late Triassic of southwestern China. Nature 456: 497–501. https://doi.org/10.1038/nature07533
Reisz R. R. & Head J. J. 2008: Turtle origins out to sea. Nature 456: 450-451. doi: 10.1038/nature07533​