Velké osobnosti vždy přijdou v pravý okamžik, když už si člověk myslí, že je vše „v pytli“, že přijde už jen tragédie. Syndrom Blanických rytířů skutečně v dějinách existuje, i když to mnohdy trvá dlouho, asi tak, jako s božími mlýny. Miroslav Tyrš se objevil, jakoby „náhodou“ právě v době českého obrození, které pozvedalo českého ducha, aby se vrhl na pozvedání českého těla, které také „úpělo“ pod rakouským absolutismem. Osvícené mocnářství však na druhé straně paradoxně, ačkoliv hleděno jen pohledem z dnešní doby ovíněné termínem „doby temna“, zachovávalo, co bylo vynalezeno po další desetiletí. Tehdy naštěstí neexistovala žádná verze demokracie, která by veškeré návrhy a nápady rozmělnila v parlamentních a politických okecáváních vniveč. A tak nám mocnářství zanechalo základy mimo jiné katastrů, školství, úřednického systému, četnických stanic, hasičských dobrovolníků, což v současnosti drtíme demokraticky nájezdy nekonečných reforem.
Obvykle se k české politice či politické kultuře v naší malé kotlině příliš nevyjadřuji, ale poslední volby mne nenechaly příliš v klidu.