Co nás chlapy ještě čeká a nemine?
Jsem jeden z vás, druh na vymření. Stíhá nás jedna morová pohroma za druhou. Feministky nás už léta zatlačují do kouta, prý jsme se tu v posledních několika tisíciletích příliš roztahovali a užívali si. A nyní je prý řada na nich. Návrat matriarchátu. Už nám vzali i nicotné harašení. Člověk, tedy chlap, už se nemůže v klidu potěšit skoro ani pohledem na šumné děvy. Prý je sledujeme vilně a já nevím co ještě. K čemu tu tedy jsou? Abychom si je přece vybírali a bojovali o ně, ne? A teď se z té puritánské Ameriky na nás hrne další pohroma zvaná taktně „mně-taky“. Bude se zkoumat, kdo, kdy a proč a jak se někdo z chlapů dotknul něčí kočičky nebo se ji podíval zpříma do výstřihu na prsa či vysoko na nohy, protože jistě ten zvrhlý lump hned fantazíruje, co ještě skrývá a jaké by to bylo a jak by si zaskotačil. Všichni chlapy jsou vilní a myslí furt jen na jedno. A je to!
Pro pána krále, tak přece musí přemejšlet každej chlap, leda, že by byl vymyškovanej nebo nenormální. Prý jsme sexističtí. No a co? Máme být antisexy? Zavřít oči, mlha přede mnou, mlha za mnou, podat si dámě kolkovanou žádost? Jo a pak už je tu jen přímá cesta k Sexmisi, kdy se bude rodit jen ve zkumavkách a chlapi se budou rovnou likvidovat. Jistota je jistota, a vás ženy feministky, a to jste přece všechny, už nebude nikdo votravovat. A nastane vám ráj na zemi. Samozřejmě bez Adama.
Však vy za čas budete prstíčkem hrabat a bude vám scházet naše dotírání, kradmé dotyky, kdy ruka občas někam spadne, a budete se snažit zase chovat jako femme fatale. Jsme přece tvorové, živočichové, jen se podívejte na přírodu. Tam se odehrávají nádherné sexistické bitvy a útoky, a proto si udržují i své životaschopné rody. Indiáni říkají: „Když se muž a žena potkají, vědí, co od sebe chtějí.“ A o ženy se mezi nimi bojuje, unášejí se, kradou se. A při tom jasně dojde k dotykům a harašení, když se indián s takovou ženskou vláčí pralesem na zádech či v náručí. Ženy se sice zpočátku vzpouzejí a rvou, jde přece o členy nepřátelského kmene, kteří jejich osadu přepadli a mužský vybíjejí, aby je pak coby vítězové unesli. Potom však rychle zkrotnou a plní manželské povinnosti, protože cítí silného chlapa, který tak zaručuje jejím potomkům silné geny. A o to tu přece jde. A to nám mnohdy uniká ze zřetele.
Jenže co my? Co nás čeká? Nakonec všichni, a když ne stoprocentně, tak z 85 % určitě, skončíme na kudle. Karcinom prostaty (KP) je holt nejrozšířenější onkologické onemocnění v moderní populaci, podotýkám jen u mužů. Ženy jej tedy nemají, i když mají jiné podobné „radovánky“, jenže odebrání prostaty nám útočí i na naše opravdové radovánky, takže, kde je nějaká rovnoprávnost, dámy feministické? Prostě nám prostatu odříznou se vším všudy, tak to ještě donedávna bylo a já to, bohužel, také ještě schytal. Prostě nějaký ten nerv sem, nějaký nerv tam, moc toho v té krvavé změti není vidět, a šup, máme tu impotenci a inkontinenci jak vyšitou, i když možná ne stoprocentní. A toho se chlapi hlavně děsí. Jenže všichni tam pánové míříme, co naplat, stáří nelze zastavit. Statistika je neúprosná: s rostoucím věkem se zvyšuje i počet zachycených nádorů, nejčastěji je KP zjišťován ve věku 65-79 let. V roce 2013 se to týkalo 132,6 mužů na každých sto tisíc, z nichž 28,5 zemřelo, aby o dva roky počet stoupl na 136 s úmrtností o něco nižší 27,8.
Věřte, že v tom nejste sami. KP je onemocnění s celosvětově rostoucím počtem nově zachycených případů. Podle statistických údajů je nejčastějším nádorovým onemocněním mužů v rozvinutých zemích a po karcinomu plic druhou nejčastější příčinou úmrtí z onkologických důvodů. Tento všeobecný trend pochopitelně kopíruje i situace v ČR. Za posledních dvacet let se výskyt KP u nás téměř ztrojnásobil!
Co s tím? Doporučuje se obecně zdravý životní styl, zvýšený příjem ovoce, zeleniny, ryb, omezení červeného masa a živočišného tuku, nekouřit… Každopádně vám všem, chlapi, doporučuji po padesátce preventivně sledovat svůj Prostatický specifický antigen (PSA). Je to vcelku prosté, stačí pár kapek krve. A když KP nakonec dostanete a zachytíte jej v počátku, máte taky vyhráno, možnost přežití výrazně roste. A nebojte se žít bez prostaty. Otevírá se vám prostě jen další kapitola života, možná poněkud neobvyklejší a dobrodružnější, ale to by měl každý chlap přece milovat. Pojďte do toho s otevřeným hledím a vztyčenou hlavou, i když už vše nebude tak vztyčené. Nevadí, přece si pomůžete, nejde o život, ten vám páni doktoři urologové právě zachránili. A jsou to opravdu profíci. A při troše vaší fantazie si další život opět sexy opepříte.
A o tom všem vám mohou povědět a poradit, co vás čeká a nemine, členové Klubu pacientů, kteří si operaci KP na urologii v Motolské nemocnici zažili na vlastní kůži. Zkušenosti jsou nejdůležitější. Ale to nejlepší nakonec. Pan profesor Marek Babjuk nedávno, konkrétně 19. dubna 2018, o současné medicíně řekl: „...plně se projevuje i v léčbě nádorových onemocnění, kde se snažíme skloubit princip radikality, tedy úplného a bezpečného odstranění nádoru s principem miniinvazivity“. Urologické oddělení Motolské nemocnice totiž v tomto dni, konečně po mnoha letech čekání, slavnostně dostalo za 60 miliónů robotický systém da Vinci Xi. Malou společenskou událost za účasti lékařů i masmédií na místě zahájil bývalý ministr zdravotnictví a stálý ředitel Motolské nemocnice dr. Miloslav Ludvík. Robotická operace odstranění prostaty, radikální prostatektomie, však není prováděna žádným robotem. Nebojte se. Je to vlastně jakási vylepšená laparoskopie. Operatér tedy stále operuje svýma rukama, ale za pomoci šesti „chapadel“ s operačními nástroji pronikajícími do těla pacienta, jehož nitro navíc vidí díky mnoha kamerám v 3D HD. Lékař tak vidí to, co by vlastníma očima neviděl a ta „hejblata“ jsou schopna při své obratnosti, i s filtrací jeho třesu rukou, dostat se i tam, kam by pouhýma rukama se dostat ani nemohl. Vizualizace anatomických struktur s pletivem cév a nervů mu tak umožňuje vyhnout se jejich poškození, což zaručuje mnohem nižší, prakticky minimální riziko inkontinence a impotence po výkonu.
Takže chlapi, nebojte se, vaše mužná pýcha bude zachována a karcinom prostaty bude venku. Vzhůru na kontroly PSA a vzhůru na robotický výkon, na který se už těší tým lékařů Urologické kliniky Motolské nemocnice v čele s jejím přednostou prof. Markem Babjukem a doc. Ladislavem Jarolímem. Já jsem se toho,“díky“ zdlouhavému politickému jednání o přidělení peněz na nákup robota, nedočkal. Jsem tak politiky sice poškozen, ale jsem odjakživa tak trochu dobrodruh, a proto si to řeším po svém. Na politiky se s tím spolehnout nemohu a ti, jak všichni dobře víme, nejsou vůbec za své chyby a pochybení odpovědní.
Pro pána krále, tak přece musí přemejšlet každej chlap, leda, že by byl vymyškovanej nebo nenormální. Prý jsme sexističtí. No a co? Máme být antisexy? Zavřít oči, mlha přede mnou, mlha za mnou, podat si dámě kolkovanou žádost? Jo a pak už je tu jen přímá cesta k Sexmisi, kdy se bude rodit jen ve zkumavkách a chlapi se budou rovnou likvidovat. Jistota je jistota, a vás ženy feministky, a to jste přece všechny, už nebude nikdo votravovat. A nastane vám ráj na zemi. Samozřejmě bez Adama.
Však vy za čas budete prstíčkem hrabat a bude vám scházet naše dotírání, kradmé dotyky, kdy ruka občas někam spadne, a budete se snažit zase chovat jako femme fatale. Jsme přece tvorové, živočichové, jen se podívejte na přírodu. Tam se odehrávají nádherné sexistické bitvy a útoky, a proto si udržují i své životaschopné rody. Indiáni říkají: „Když se muž a žena potkají, vědí, co od sebe chtějí.“ A o ženy se mezi nimi bojuje, unášejí se, kradou se. A při tom jasně dojde k dotykům a harašení, když se indián s takovou ženskou vláčí pralesem na zádech či v náručí. Ženy se sice zpočátku vzpouzejí a rvou, jde přece o členy nepřátelského kmene, kteří jejich osadu přepadli a mužský vybíjejí, aby je pak coby vítězové unesli. Potom však rychle zkrotnou a plní manželské povinnosti, protože cítí silného chlapa, který tak zaručuje jejím potomkům silné geny. A o to tu přece jde. A to nám mnohdy uniká ze zřetele.
Jenže co my? Co nás čeká? Nakonec všichni, a když ne stoprocentně, tak z 85 % určitě, skončíme na kudle. Karcinom prostaty (KP) je holt nejrozšířenější onkologické onemocnění v moderní populaci, podotýkám jen u mužů. Ženy jej tedy nemají, i když mají jiné podobné „radovánky“, jenže odebrání prostaty nám útočí i na naše opravdové radovánky, takže, kde je nějaká rovnoprávnost, dámy feministické? Prostě nám prostatu odříznou se vším všudy, tak to ještě donedávna bylo a já to, bohužel, také ještě schytal. Prostě nějaký ten nerv sem, nějaký nerv tam, moc toho v té krvavé změti není vidět, a šup, máme tu impotenci a inkontinenci jak vyšitou, i když možná ne stoprocentní. A toho se chlapi hlavně děsí. Jenže všichni tam pánové míříme, co naplat, stáří nelze zastavit. Statistika je neúprosná: s rostoucím věkem se zvyšuje i počet zachycených nádorů, nejčastěji je KP zjišťován ve věku 65-79 let. V roce 2013 se to týkalo 132,6 mužů na každých sto tisíc, z nichž 28,5 zemřelo, aby o dva roky počet stoupl na 136 s úmrtností o něco nižší 27,8.
Věřte, že v tom nejste sami. KP je onemocnění s celosvětově rostoucím počtem nově zachycených případů. Podle statistických údajů je nejčastějším nádorovým onemocněním mužů v rozvinutých zemích a po karcinomu plic druhou nejčastější příčinou úmrtí z onkologických důvodů. Tento všeobecný trend pochopitelně kopíruje i situace v ČR. Za posledních dvacet let se výskyt KP u nás téměř ztrojnásobil!
Co s tím? Doporučuje se obecně zdravý životní styl, zvýšený příjem ovoce, zeleniny, ryb, omezení červeného masa a živočišného tuku, nekouřit… Každopádně vám všem, chlapi, doporučuji po padesátce preventivně sledovat svůj Prostatický specifický antigen (PSA). Je to vcelku prosté, stačí pár kapek krve. A když KP nakonec dostanete a zachytíte jej v počátku, máte taky vyhráno, možnost přežití výrazně roste. A nebojte se žít bez prostaty. Otevírá se vám prostě jen další kapitola života, možná poněkud neobvyklejší a dobrodružnější, ale to by měl každý chlap přece milovat. Pojďte do toho s otevřeným hledím a vztyčenou hlavou, i když už vše nebude tak vztyčené. Nevadí, přece si pomůžete, nejde o život, ten vám páni doktoři urologové právě zachránili. A jsou to opravdu profíci. A při troše vaší fantazie si další život opět sexy opepříte.
A o tom všem vám mohou povědět a poradit, co vás čeká a nemine, členové Klubu pacientů, kteří si operaci KP na urologii v Motolské nemocnici zažili na vlastní kůži. Zkušenosti jsou nejdůležitější. Ale to nejlepší nakonec. Pan profesor Marek Babjuk nedávno, konkrétně 19. dubna 2018, o současné medicíně řekl: „...plně se projevuje i v léčbě nádorových onemocnění, kde se snažíme skloubit princip radikality, tedy úplného a bezpečného odstranění nádoru s principem miniinvazivity“. Urologické oddělení Motolské nemocnice totiž v tomto dni, konečně po mnoha letech čekání, slavnostně dostalo za 60 miliónů robotický systém da Vinci Xi. Malou společenskou událost za účasti lékařů i masmédií na místě zahájil bývalý ministr zdravotnictví a stálý ředitel Motolské nemocnice dr. Miloslav Ludvík. Robotická operace odstranění prostaty, radikální prostatektomie, však není prováděna žádným robotem. Nebojte se. Je to vlastně jakási vylepšená laparoskopie. Operatér tedy stále operuje svýma rukama, ale za pomoci šesti „chapadel“ s operačními nástroji pronikajícími do těla pacienta, jehož nitro navíc vidí díky mnoha kamerám v 3D HD. Lékař tak vidí to, co by vlastníma očima neviděl a ta „hejblata“ jsou schopna při své obratnosti, i s filtrací jeho třesu rukou, dostat se i tam, kam by pouhýma rukama se dostat ani nemohl. Vizualizace anatomických struktur s pletivem cév a nervů mu tak umožňuje vyhnout se jejich poškození, což zaručuje mnohem nižší, prakticky minimální riziko inkontinence a impotence po výkonu.
Takže chlapi, nebojte se, vaše mužná pýcha bude zachována a karcinom prostaty bude venku. Vzhůru na kontroly PSA a vzhůru na robotický výkon, na který se už těší tým lékařů Urologické kliniky Motolské nemocnice v čele s jejím přednostou prof. Markem Babjukem a doc. Ladislavem Jarolímem. Já jsem se toho,“díky“ zdlouhavému politickému jednání o přidělení peněz na nákup robota, nedočkal. Jsem tak politiky sice poškozen, ale jsem odjakživa tak trochu dobrodruh, a proto si to řeším po svém. Na politiky se s tím spolehnout nemohu a ti, jak všichni dobře víme, nejsou vůbec za své chyby a pochybení odpovědní.