Kam čert nemůže, nastrčí analýzu. Jedna takový analýza má nyní zabránit transparentnosti státních a městských firem. Kromě toho, že obsahuje řadu věcných chyb, je především napsána na objednávku těch, jež má sama kriticky zhodnotit.

Zákon odtemňující smlouvy státu ještě zdaleka nezačal účinkovat a řada poslanců a senátorů se již snaží zařídit, aby nedopadal na státem a městy ovládané obchodní společnosti. To znamená neodkrýt přibližně tři sta miliard korun, které ročně firmami pod politickým vlivem protečou. (Tedy po odečtení ČEZu, který již výjimku má.) Nejen podle výroční zprávy BIS jsou státní a městské firmy přitom nejtemnějším zákoutím veřejných prostředků a soustavně se vyhýbají jak kontrolám NKÚ, tak i zákonu o svobodném přístupu k informacím.
Nyní mají poslanci-zatmívači ke svému boji za výjimky pro společnosti státu k ruce zdánlivě odbornou analýzu od renomované firmy se zvučným názvem: Deloitte Advisory.

Kozel renomovaným zahradníkem

Deloitte měl za úkol zjistit, zda vybrané státní firmy budou nějak zvýšenou transparentností poškozeny. To je asi jako poslat kozla zkrášlit zahradu anebo alkoholika pověřit hlídáním baru. Společnost Deloitte Advisory je totiž proslulá tím, že v ČR se zaměřuje především na zakázky od státu a státních firem. V tomto případě má posuzovat, zda stížnosti státních firem na transparentnost jsou oprávněné. Ale jak půjde proti zájmům svých bývalých, současných nebo budoucích klientů? Tedy proti zájmům svým?

V jakém střetu zájmů Deloitte je, nemůžeme přesně pospat. Data nejsou veřejná. Ale od firmy samotné, z médií a veřejných zakázek se dozvídáme, že dlouhodobě poskytuje nebo poskytovala služby pro České dráhy, ČEZ, Lesy ČR, MERO, ČD Cargo a Český aeroholding. Tedy takové firmy, jejichž stížnosti měla nyní analyzovat.

Jaká byla otázka?

A výsledek? Znáte to - někomu něco vysvětlujete a najednou zjistíte, že jste zapomněli otázku. To se stalo i renomovaným analytikům Deloitte. Přestože analýza měla zhodnotit, jak záko o zveřejňování smluv státu dopadne na státní firmy, ve skutečnosti si položila otázku zcela jinou: Jak poškodí tyto společnosti zveřejnění obchodního tajemství a know-how? Nevadí, že zákon o registru smluv právě obchodní tajemství a know-how chrání. Kdo má všechny ty zákony přeci pořád číst, že. Navíc analýza byla jen za sto tisíc, tolik úsilí přeci nemůžete chtít ani po zkušené firmě.

Jak ukazuje rozbor členů platformy Rekonstrukce státu, analýza podle všeho neviděla moc právnických očí. Obsahuje řadu očividných chyb a nepřesností. Hned na první straně shrnutí se dočteme, že České poště hrozí riziko prozrazení chráněného poštovního tajemství. Přitom žádné takové informace se podle zákona zveřejňovat nebudou, ani obchodní tajemství, průmyslové vzory, ani know-how. Přesto Deloitte počítá náklady jejich prozrazení na stovky milionů. Proč, když pod zákon nespadají? Nemluvě o tom, že Deloitte odhadl (čti “opsal od úředníků”) počet velkých státních firem na 200 a ve skutečnosti jich je přibližně 60, jak spočítalo sdružení EconLab.

Jak takový produkt mohl z renomované firmy vypadnout? Kámen úrazu bude asi v tom, že se ve skutečnosti nejedná o analýzu, ale pouhou anketu mezi státními firmami na téma: čeho se bojíte, když se řekne “zákon o registru smluv”. Odpovědi firem potom autoři poskládali do jednoho dokumentu a bez hlubší kontroly graficky zabalili a odeslali. Jakou mají argumenty státních firem validitu předvedl nedávno ředitel Budvaru při prezentaci ve sněmovním výboru, kde dva duchaplní poslanci rozložili jeho argumenty během deseti minut.

Státní lobbing státu

Ačkoliv se tak může z předchozích řádků zdát, autor blogu není radikální zastánce “svlékání do naha” státních firem. Pokud jsou důvody k tomu, aby se nějaké smlouvy neobjevily, je potřeba to řešit tak, jak se zákon upravoval dosud. Existuje i řada kompromisů. Ale státní firmy doteď žily v domnění, že se jakémukoliv odtemnění vyhnou hromadně, a zabývat se detaily zákona bylo pod jejich úroveň.

A to všechno přesto, že v analýze ekonomických dopadů se k zákonu státní firmy a “jejich” ministerstva nejednou vyjadřovaly. “Amatér” z neziskové organizace by očekával, že připomínky firem budou analyzovat právníci a na základě toho určí smlouvy, které nelze ochránit ani jako obchodní tajemství, know-how anebo informace o kritické infrastruktuře státu. To se nestalo. Místo toho pobíhají po Malé Straně lobbisté státních firem a vyděšené poslance přemlouvají k vyjmutí všech státních a městských firem paušálně. Takový zákon by potom byl naprosto “falešný a prázdný”, podobně jako analýza, na základě které chtějí vláda a zákonodárci rozhodovat.

Článek vychází z rozboru Petra Boudy (Frank Bold), Jiřího Skuhrovce (EconLab) a Oldřicha Kužílka (Otevřená společnost).

Oprava: Předchozí verze článku zaměnila listovní za poštovní tajemství.