Pokusy vykastrovat nejkrásnější zákon
Minulý týden poslanci pustili do druhého čtení zákon, který na Slovensku způsobil bez přehánění převrat v zadávání veřejných zakázek a u nás by mohl časem ušetřit desítky miliard ročně a rozkrýt klientelistické sítě firem a politiků. Jde o povinné a automatické zveřejňování smluv o utrácení veřejných prostředků, jehož vynucení je tak elegantní, že se mu říká "nejkrásnější zákon".
Proti návrhu se ozval jménem Svazu měst a obcí (SMO) kladenský primátor Dan Jiránek (ODS) a někteří poslanci, kteří chtějí “napravit amatérismus aktivistů” volajících po zákoně. Je smutné, jak kritiky ukazují, že budˇ se jejich autoři neobtěžovali zákon číst, nebo hledají zástupné cesty, jak zákon “vykostit” nebo sestřelit. Posílají skoro rok připomínky metodou Ctrl-C a Ctrl-V, aniž by nabídli praktické řešení.
Například někteří poslanci opakují námitku SMO, že zákon bez dolního limitu pro uveřejňování faktur a objednávek je nelogický. Obce zahltí byrokracií a registr bagatelními informacemi. Jaká je realita? Zástupci lidu si nepřečetli, že návrh zákona požaduje bez limitu zveřejňovat pouze smlouvy, zatímco u faktur a objednávek naopak limity předpokládá (vláda je má dle § 9 stanovit v nařízení). Nejsou politici, kteří se tak trochu vytahují na pouhé aktivisty z Rekonstrukce státu, nakonec vlastně hyperaktivisté, když žádají, aby bylo do zákona přidáno to, co v něm od počátku již je?
Další opakovaně omílaný omyl je tvrzení, že musíme přidat i limity na smlouvy uveřejněné v registru (zveřejnit jen smlouvy například nad 50 000 Kč). Obce znovu opakují mantru, že to ušetří na byrokracii. Opak je pravdou. František Korbel ještě jako náměstek ministryně spravedlnosti vysvětloval SMO před rokem, že limity na smlouvy prakticky nejde zavést. Uvedl řadu komplikací, které mohou nastat: Byly by nutné dvě evidence (nad limitem a pod limitem), s částkami by se manipulovalo, a zcela neřešitelné by byly darovací smlouvy nebo ty za symbolickou 1 Kč, ke kterým by se musely dělat znalecké posudky. To už je stokrát jednodušší zveřejnit všechno a naopak je to byrokracie méně, když mají starostové takový strach o úředníky. Výtka, že je potřeba stovky smluv scanovat, když v dnešní době u všech existuje jejich verze v počítači, je už spíše pro pobavení.
Poslanci také hrozí, že zákon o registru smluv skýtá velký potenciál pro zneužití. „Nelíbí se jedné ze stran výsledek výběrového řízení? Pak si nezveřejněním smlouvy či některé její části nebo jejím pozměněním vytvoří podmínky pro pozdější zneplatnění,“ píše například poslanecký zpravodaj k zákonu. Přitom zákon je navržený tak, že neumožňuje tuto jednostrannou manipulaci. Zcela konkrétně vyjmenovává několik položek, které – pokud jsou zveřejněny – znamenají platnost smlouvy. Ty si druhá strana může kdykoliv na veřejně přístupném registru smluv zkontrolovat. A smlouvu může navíc zveřejnit jedna i druhá strana, takže úředník nemůže nic schválně blokovat. Oproti Slovensku navíc český návrh neumožňuje snadné manipulativní „opravy“ jednou uveřejněné smlouvy.
Mohli bychom takto pokračovat několik dalších odstavců. Když mluvím s firmami, připadají jim například obavy o obchodní tajemství falešné. Nejhorší pro oponenty je, že se lze vždy podívat na Slovensko, kde stejný zákon funguje.
Za dobu projednávání zákona jsem narazil na desítky mýtů a pověr. Vychází v lepším případě z nepochopení, v horším mají za cíl za každou cenu návrh zákona sestřelit. Která z variant platí v případě SMO a poslanců tentokrát neumím odhadnout. Budu však potěšen, pokud se v rámci debaty o zákonu bude postupovat skutečně věcně a stokrát vyvrácené mýty se nebudou vykřikovat po sto prvé.
článek byl uveřejněn v deníku MF Dnes