Iniciativa Zlatý špendlík, zapíchnutý do národně hrdé hrudi Daniela Landy, vyzvala ke zneužití základního občanského práva na informace. Byla vedena vztekem, a to je špatný rádce. Vztekem na to, že ohledně snahy společnosti a její legitimně ustavené, jakkoliv ne/kvalitní veřejné správy vypořádat se nějak s epidemií covidu, se nejede podle jejích představ, v podstatě stejně ideologických, jako u protivníků.

Právo na informace ale slouží a musí nadále sloužit tomu, aby občané rozuměli, co se kolem nich děje, zejména proč stát dělá, co dělá. Neslouží tomu, aby se podáváním žádostí o informace vytvořil na někoho nátlak. To je nejen směšné, ale i vražedné a z hlediska landovců paradoxně sebevražedné. Asi netuší, že jejich výzva a žádosti naprosto dokonale, jako z čítanky, naplnily skutkový stav, kdy přesně podle jimi vzývaného Infozákona, zvaného stošestka, mohou být jejich neupřímně míněné žádosti v zásadě šmahem odmítnuty, a to i technicky poměrně jednoduchým způsobem. Prostě jsou poněkud hloupí.

A v rámci své krátkozrakosti nevnímají, že toto zneužití Infozákona vyvolá „na druhé straně barikády“ to, co vůbec, ale vůbec nechtějí – protiútok ne moc chytré státní moci na samotné právo na informace. Vytvoří fámu, úzus, návyk, hoax či něco podobného, že Infozákon a celé to protivné právo na informace je špatná věc - koukněte na Landu - která jen kazí krásné smělé plány kdejakého ouřady nebo papaláše na lepší budoucnost lidu. Lépe řečeno, kazí mu jeho lež, že zrovna on tu skvělou budoucnost lidu přináší.

A ano! Již je to tu. Osoba snad ještě hloupější, pan ministr Vojtěch, který ani do Finska se nehodí, už zatroubila na bojovou polnici a podala trestní oznámení na sabotáž! Směšnější výron si snad ani nelze představit.

Ani jeden, ani druhý ve své vysokonamyšlenosti se ani nesnažili zamyslet, co vlastně to právo na informace je a zda i z jejich hlediska je rozumné s ním tancovat tyhle šavlové či spíše špendlíkové tance.

Právo na informace musí fungovat pro každého stejně, ať je jeho ideologie, vztek nebo krátkozrakost jakákoliv. Demokracie ho musí - stejně jako jeho sestru, svobodu projevu - střežit jako oko v hlavě, protože nic cennějšího nemá.

Takže jak je to ve skutečnosti: Tisíce e-mailů Zlatého špendlíku skutečně a nezpochybnitelně představují zneužití práva a je možné s nimi tak naložit. Podle umírněnějších teoretiků rozhodnutím o odmítnutí žádostí, což přeci jen nějakou námahu ctrl+C ctrl+V přinese. Podle razantnějších výkladů možná i nereagováním, řečí Nejvyššího správního soudu je prostě „věcně nevypořádat“.

Jenže je tu obrovské ústavně-právní JENŽE. Odepřít základní právo pro zneužití totiž lze použít jen jako tzv. ultima ratio, tedy poslední možnost. Když už opravdu, ale opravdu není jiné řešení. A je tu nějaká jiná možnost? No samozřejmě že je.

Ty žádosti totiž, přes svou nepokrytou a autory prohlášenou šikanu, požadují typ informací, které by bylo zatraceně dobře veřejnosti poskytovat. Ať víme, jak konkrétně tlak na očkování, na dodržování nařízení, které se míhají a mění rychleji než auta na opravené dálnici D1, ze strany hygienických stanic probíhá. Nevěřím, že by tyto stanice průběžně nevytvářely přehledy své kontrolní činnosti – kdyby tak nečinily, nemohly by svou píli vyhodnocovat, vylepšovat, prostě smysluplně řídit. Takže kdyby bez ohledu na šikanující žádosti hlavní hygienička aspoň obden zveřejňovala taková typově odpovídající data, mohly by se žádosti landovců vyřizovat technicky ještě mnohem snadněji, než je odmítat: prostě odkázáním na už zveřejněná data. Spokojeni by měli být jak vakcinisté, tak antivakcinisté. První by těmito daty posílili tlak na očkování – podívej, Franto, včera udělali 1250 kontrol a nasolili za padesát tisíc pokut! Jdi se raději naočkovat! Druzí by měli střelivo pro svůj pohled – koukněte, jak stát šikanuje!

A my všichni bychom měli užitek nad zlato: věděli bychom líp, co se vlastně děje. A hlavně bychom mohli příkopy ve společnosti na základě znalosti spíše zasypávat, než prohlubovat, jak nám ti dva výlupci předvádějí.