Paradox, na němž v současné době stojí úspěch KSČ, je možné vyjádřit příkladem z rostlinné říše, navíc na rostlině, jež nese pro naši paralelu zcela symbolický název. Kdo se někdy jako vlastník půdy setkal s bolševníkem velkolepým, ví, že se této rostliny, poté, co se na nějakém místě etabluje, prakticky nedá zbavit. Navíc přímý kontakt s bolševníkem je pro člověka nebezpečný. Rostliny totiž vylučují vodnatou látku, která obsahuje chemické sloučeniny způsobující vážné zdravotní problémy.

Jejich toxický účinek je aktivován slunečním zářením a v extrémním případě může způsobit fatální následky pro toho, kdo se s ním dostal do bližšího styku.

Bolševníkem v naší společnosti je kmotrovskokorupční deformace demokratického fungování právního státu. Jako právník mám potřebu nalézt příčinu tohoto následku a jasně pojmenovat, kde se vzalo semeno této nebezpečné rostliny. Odpověď na tuto otázku musíme hledat v období vlády jedné strany. Komunistům se během života dvou generací obyvatel této země podařilo totálně rozvrátit chápání normálního soukromého vlastnictví, vlastnictví státu a zejména vztahu k majetku ve vlastnictví našeho společného státu. Zlidovělé doporučení pro každého z nás o tom, jak si škodíme, když nekrademe, a další návody k péči o společné věci ve spolupráci s pozdějším divokým rozjezdem privatizace společného majetku tvoří jednu z příčin současného nepochopení škodlivosti kriminality v oblasti korupce a pletich při hospodaření s veřejným majetkem vůbec. Vražednost namíchaného koktejlu je dotvářena ještě druhým faktorem, jehož původ tkví ve stejné době jako ten první. Absence možnosti pořídit nějaké zboží nebo službu legálně v době plánovaného hospodářství zavdala příčinu pro vznik naprosto amorálních veksláckých struktur s neuvěřitelným majetkem, mocí a kontakty. O tom, jak se tyto kvazielity okamžitě prosadily v polistopadovém vývoji, se nejlépe dočteme v kmotromrázkovské trilogii Jaroslava Kmenty.

Tak si to zrekapitulujme, komunisti zaseli semeno, jež během dvaceti let vyklíčilo, vyrostlo v jedovatou rostlinu, které se dá zbavit pouze rázným zatnutím sekery ke kořenům problému, a lidé v této zemi začínají být otrávení z toho, co bolševník produkuje. V tuto chvíli přichází na scénu zloduši, kteří kdysi smrtonosnou rostlinu zaseli s voláním: „My jsme ti, kdo umí problémy řešit, a s rostlinou jsme si nezadali!“ Kde berou představitelé KSČ tu drzost, se před lidmi, těžce zkoušenými jejich zhoubou objevovat, nechápu.

Kdyby se mezi majiteli pozemků v západních Čechách objevil člověk, vyprávějící, že to byl on, kdo před lety rozhazoval semínka bolševníku, pochybuji, že by ho vítali s otevřenou náručí. Proč je tomu v politice jinak? Stejně jako u symbolické rostliny, tak u KSČ je třeba zaujmout naprosto nekompromisní postoj k jejich rozšiřování. Vzhledem k plánovanému termínu voleb na počátek léta příštího roku není bez důležitosti ani varování botaniků, že nejtoxičtější je bolševník právě v tomto ročním období.