Nevím, zda je to tím, že tentokrát jsem ve volbách zaangažován nebo tím, že reklamní agentury se dohodly, ale přijde mi, že speciálně v těchto volbách se naprosto rezignovalo na jakékoliv argumenty a vše míří na nejnižší pudy.

1. Diskuse a průzkumy
Televizní debaty mezi osmi kandidáty, kteří se v rámci svěřeného času nemohou a někteří ani nejsou schopni vyjádřit k odborné otázce, jsou, alespoň podle mého názoru, definitivním hřbitovem jakékoliv snahy o argumentaci. Pořady, v nichž kandidáti soutěží v disciplíně, jak co nejzaujatěji vystřelit skrumáž hesel a přihlouple nesedících makroekonomických pouček, nevypovídají o odborné připravenosti, ale o drzosti předstírat nějaké povědomí o určité problematice. Vzhledem k trapnému časovému přídělu pro jednoho kandidáta k jednomu problému vůbec nehrozí, že by ho měl možnost moderátor biomasově vydusit a všem divákům ukázat, jaké mnohdy nekompetentní postavičky zdobí mnohametrové plochy podél hlavních ulic.
Před dvěma týdny se objevil v některých tištěných médiích volební model, podle jehož vážně se tvářících závěrů se některé malé strany měly ocitnout pod pětiprocentní hranicí, potřebné pro vstup do sněmovny. Sběr dat u méně než tisíce respondentů ze čtrnácti krajů přepočítávat na jednotlivé mandáty znamená, že jeden respondent reprezentuje zhruba dvě procenta lidí v určitém kraji. Když si vezmeme, že v Praze je na jeden mandát zapotřebí asi 3.6 %, tedy cca 20.000 hlasů, má jeden hlas navíc nebo míň při odhadovaných 5 % rozdíl dvou mandátů. V jiném průzkumu se zase uvádí, že sběr dat byl uskutečňován přes internet, takže kdo není na internetu, popř. v určitý den není na internetu, tak se nezohledňuje. Vezmeme-li si za příklad září, kdy desítky tisíc lidí sklízí plodiny na polích, dává nám to reálnou odpověď na to, proč lidovci šli v jednom měsíci najednou dolů, jejich příznivci byli na polích a neklikali. Naštěstí, v říjnu už měli chvilku na internet, máme podmítnuto a je brzy tma, tak už jsme zase na svých 6,5 procentech. A to se ještě nezmiňuji o dalších odstínech absurdnosti, tj. o přepočtech na mandáty, u nichž skutečně jeden hlas znamená, že ve virtuální sněmovně nezasedne jedna politická strana, 4,9 % se rozdělí, zbývajícím stranám se proto rozdělí asi 8 mandátů. Ve svém důsledku jeden pofiderně vybraný respondent může úplně překopat složení sněmovny. A to se v televizích vysílá grafem během několika deseti sekund jako fakt.

2. Sirky, tácek ano, salám zn. Ano ne!
Tradičně se na různých mítincích a dalších akcích předávaly rozličné pozornosti. Pamatuji si na mýdla na „čisté ruce,“ sirky s logem nebo tácky pod koblihy s volebním sloganem. Sám chci vyrukovat s pytlíky na psí exkrementy, které mají symbolizovat nutnost úklidu všech politických pozůstatků, jež nevoní o nic víc, než vykonaná potřeba mého retrievera. Fenoménem posledních týdnů jsou hnutím ANO rozdávané potraviny, takže lidé jsou jako ve slavném dokumentu o Šmejdech vylákáváni na různé akce, kde ten hodný pán rozdává šišky salámu a zmrzlinu z vlastního impéria. Nepřijde vám právě ta disproporce mezi desetihaléřovými, popř. dvoukorunovými dárky a salámy za stovku něčím podezřelá? Jak se asi někomu ty peníze na potraviny mají vrátit? V příspěvcích za odevzdaný hlas těžko.

3. Ze staré paní puberťačkou
V rámci pracovního jednání jsem se na Moravě setkal s jednou regionální političkou, které je drahně přes padesát let. To však není ten důvod k úšklebku. Kamarád ji viděl na billboardu a povídá: „Hele, tam mají tu ..., tý snad nemůže být víc, než 20 let.“ Nahlédl jsem na internet oné strany a zjistil, že jí táhne na šedesát. Změnu z postarší dámy na postpuberťačku provedli za pár stovek grafici ve photoshopu nebo jiném programu. Stejného sowftware používají ale i pánové, když na billboardy nebo facebook chtějí zredukovat počet svých brad na přijatelné množství.

Když si ke změně vizáže a naprosto nic neříkajícímu heslu typu. „Žijeme tu s Vámi!“ (ve městě s námi žijí i potkani a štěnice, které bychom do sněmovny primárně nechtěli) přidáme to, že v diskusích se chrlí hesla a fráze a programy se nedodržují (TOP a ODS – nezvýšíme daně), vzniká otázka, koho si vlastně lidi myslí, že volí? Volí si hezkou šťabajznu, vítěznou stranu z podezřelých průzkumů a salámy za pár pětek.

Sám jsem přemýšlel, jak do stávající kampaně vstoupit. Paní poradkyně při pohledu na mě a mého vodicího psa poradila, že bude vypadat lépe, když se nechám reprezentovat jím. Když už tedy málokoho zajímají moje texty z odborných časopisů, blogů, to, jak se nám s kolegy podařilo zatočit s garniturou ilegálních privatizátorů státních zakázek nebo přednášky, snad dají alespoň na upřímný výraz mého psa. Alespoň mi nikdo nemusí přidávat v grafickém studiu vlasy nebo rozšiřovat úsměv.