V příručce Sexuologie pro právníky jsem to hledal a nenašel, patologická láska k jednomu úřadu, ze které bych se chtěl vyznat, tam prostě není. Včera jsem odevzdal vedení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových kolegovi, řádně vybranému generálnímu řediteli Františku Dittrichovi, a tak se alespoň touto formou svěřím se svou fascinací institucí, která nám může v budoucnu přinést i ušetřit desítky miliard.

I. Budoucnost v minulosti s horoskopem

2. dubna letošního roku, když jsem vstoupil do budovy Úřadu v pražském Podskalí, mě zaujalo několik skutečností. V první řadě - zásadní informace nejvyšší management vůbec nevěděl. „Pane kolego, prosím Vás, co dělá tahle společnost, jíž dáváme stovky tisíc ročně?“ ptal jsem se často. Vzpomněl jsem si na populární youtoubovské představení někdejšího ministra Johna, když měl na ČT vysvětlit, co bude dělat jeho náměstek. Odpověď totiž zněla dost podobně neurčitě, např. tak, že daná společnost bude dělat „nějaké ty analýzy, přece.“ Na otázku, jakéže analýzy Úřad potřebuje, mi „kompetentní“ manažeři odvětili, že to byla ta stanoviska, která jsme potřebovali, ale vzhledem k jejich povaze už se skartovala. Do teď proto nevím, co to jako mělo být. Strážce analytických tajemství jsem totiž odvolal a smlouvy vypověděl.
Kultovním problémem se pro mě stala cedule na hlavní budově Úřadu, označující adresu Nábřeží Bedřicha Engelse. Hledání příčiny nezměnitelnosti tohoto stavu se pro mě stalo doslova posedlostí. Prý už se to změnit nedá, musí to schválit magistrát a kdesi cosi. Skutečná odpověď na otázky, proč Béda stále straší nade dveřmi Úřadu, proč se vyhazují miliony naprosto zbytečně na hospodaření centrální budovy atd., byla zcela nečekaná a neočekávatelná. Po dvou měsících od mého nástupu se mi totiž dostala do ruky sjetina údajů o využití počítačů a kromě mnoha sledovačů porna, sociálních sítí či sportovních přenosů v pracovní době jsem zjistil, že odpovědná pracovnice trávila pracovní čas ve sledovaném období na stránkách o horoskopech, hledání štěstí a podobných ptákovinách. Bohužel byla ona cedule či zaměstnavatel narozen pod nešťastnou hvězdou, tak výměně cedule nebyli elementárové příliš nakloněni. Teď, když už síla nepřátelských planet zeslábla a pracovnice byla nahrazena, z cedule září aktuálnější adresa.

II. Tepláky

Po dvou měsících, kdy jsem vyměnil většinu nejvyššího managementu, který nechtěl nic zásadního měnit, a vypovězení smluv na zbytečný servis a tolik důležité analýzy, se to nějak záhadně změnilo samo. Lidé, o nichž jsem v první fázi často ani nevěděl, začali chodit s výbornými nápady a s nadšením navrhovali, že bychom mohli vypovědět i smlouvy na revize elektrospotřebičů, motorových pil a spoustu jiných činností. Stačilo jenom dát prostor lidem, kteří měli příslušná oprávnění na školení dalších zaměstnanců a další miliony úspor padají jak jablka o víkendu u tchýně na chalupě.
Brzy se ukázalo, že mediační a probační služba, stejně jako management vězeňské služby není spolkem zpátečníků, ale že máme naprosto shodný zájem. Začali jsme proto pilotně využívat obecně prospěšné práce při údržbě zeleně ve vlastnictví státu či vyklízení bytů zesnulých občanů, kteří nezanechali dědice. Vězni zase začali párat cedulky porušující autorská práva ze zabavených padělků značkového oblečení (tepláků nebo triček). Výsledkem je to, že odsouzení pracují pro stát, stát nevynakládá peníze za pálení padělaného oblečení a humanitární organizace budou pod dozorem majitelů autorských známek dostávat oblečení pro lidi, kterým pomůže.
Mohu pak pokračovat s rozjetím projektu studentských stáží, hledání možností výroby a oprav nábytku pro státní správu ze strany odsouzených nebo společnou snahou mezi Úřadem, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Státním fondem životního prostředí na dlouhodobé koncepci snižování energetické náročnosti státních budov. Vtip je v tom, že i přes úsporu výdajů v tomto roce o desítky milionů a dvojnásobné až trojnásobné úspory v příštím roce, bude dost peněz i na investice do úspor v dalších letech. Kouzlo tkví jenom v komunikaci se správcem rozpočtu a v nových nápadech, jak zainvestovat na úspory.

III. Budoucnost ÚZSVM

Rovněž zásadní posun nastal v plnění CRABu (Centrálního registru administrativních budov). V registru jsou prakticky všechny budovy, které by tam být měly. Po upřesnění vložených údajů, které ne vždy dávají smysl (registr je plněn ze strany stovek institucí), musí konečně tento draze zaplacený systém konečně nést užitek. Už dnes mohou úředníci UZSVM přicházet se stovkami návrhů na uskromnění užívaných ploch ze strany ostatních orgánů státní správy. Považoval jsem mimochodem za nezbytné, aby Úřad šel příkladem, proto jsem sestěhoval úředníky této organizace ze dvou budov v centru Prahy do jedné, výsledkem je poloprázdná budova na Náměstí republiky, do níž by se mohly nastěhovat jiné státní organizace, které sedí v komerčním nájmu, nebo ji za několik set milionů prodat a peníze vložit do výstavby energeticky nenáročné budovy na okraji města, což se v budoucnu může vrátit vícekrát.
Úřad začal, v souladu se svým posláním, přebírat desítky a stovky zastupování v soudních sporech, přičemž jenom Ministerstvo financí tím může ušetřit v příštích letech milionové částky, neboť může vypovědět smlouvy s advokátními kancelářemi. K tomu už se přidala řada dalších státních organizací, pročež věřím, že právníci ÚZSVM mohou generovat v příštích letech další desítky milionů úspor.
To vše je možné učinit bez legislativních změn. V běhu je však legislativní proces, který by měl otevírat cestu k úsporám v podstatně větším řádu. Aparát tohoto úřadu by měl být využitelný na koncentraci péče o nepotřebný nemovitý majetek, který se, mnohdy bez užitku, doslova „válí“ po nejrůznějších státních organizacích. Kdyby se však prodal, nemuseli bychom z veřejných rozpočtů hradit úroky z dluhopisů a generovaly by se další úspory. Druhá možnost je tyto výnosy z prodeje reinvestovat do snižování energetické náročnosti budov, tam úspory vypadnou úplně stejně.
Podíváme-li se do CRABu dnes, můžeme zjistit, že existují rozdíly v řádu desítek procent v ceně pořizovaných médií a dalších komodit, které se vážou k budovám. Úkolem kolegů z ÚZSVM je na tyto rozdíly upozorňovat, čímž může docházet k dalším obrovským úsporám, nemluvě o tom, že ÚZSVM je připraven převzít administrativní budovy ostatních složek státu, zahrnout je do programu společného soutěžení médií atp.