Když jedete autem, na billboardech se za oknem míhají tváře, útočí na vás slogany, výkřiky, sliby, prohlášení… Podíváte se na internet a tam na vás pro změnu vyskočí vulgarity, nadávky a sprosťárny. Jsme v posledním předvolebním týdnu a lidem tečou nervy, jedinou útěchou je, jak se toto všechno zjevilo, tak to po volbách zase rychle zmizí. Alespoň částečně.

Samozřejmě všichni známe humus, který se na nás řine z internetových diskuzí, ale já chci teď mluvit o mediálním hitu tohoto týdne a tím je dovolba Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která má dohlížet na kvalitu vysílání televize a rozhlasu. Kvalitu. Kdo ji ale posuzuje? Kdo vybírá a formuluje zpravodajská témata - novináři, politici nebo sám život? Správně je to poslední, jenže z tisíců událostí, které denně nastanou, někdo musí vybrat jen něco a to ostatní opomenout a pak to všechno zasadit do kontextu a srozumitelně vyložit. A v tom je zakopaný pes. Vždy lze zpochybnit to, co bylo vybráno, to, co naopak vybráno nebylo a jak se věc interpretovala. Popřípadě výběr komentátorů, kteří se k ní vyjadřovali.
Sledovanost je požadavek doby. A my na to hrajeme. Tak nějak se předpokládá, že to, co je sledované, je také kvalitní. To ale není pravda. Každý, kdo vlastní televizi, musí platit poplatek a to ve výši 135 korun měsíčně, ročně to tedy dělá 1620 korun. Všechny tyto peníze dáváme České televizi a očekáváme, že nám za ně kvalitu zaručí. Jenže poznat to, co je kvalitní je těžké a navíc co člověk, to názor. Takže jsme vytvořili systém rad, kde zasedají odborníci, kterým jsme uložili tu kvalitu, vyváženost a objektivitu hlídat.
A v tomto týdnu je hlavní mediální událostí volba člena do té největší rady, která dohlíží nejen na Českou televizi, ale i na všechny ostatní televize, včetně těch internetových. Hnutí ANO přišlo s návrhem kandidáta, který už tak dost vypjatou předvolební atmosféru ještě zahustil svými kontroverzními výroky z minula. I když budeme brát tvrzení, že by bylo nejlepší Českou televizi vyhodit do vzduchu, jako nadsázku, šlo od kandidáta na člena rady, který má dohlížet na to, aby právě tato televize, kterou si všichni platíme, vysílala kvalitně, doslova o výbušné tvrzení. Zamrzí to i v kontextu toho, že jde o člověka zkušeného a protřelého, který nesporně mediím rozumí a v této branži se pohybuje prakticky od revoluce.
Každý den mi chodily desítky e-mailů, abych pro něj ruku nezvedl. S lítostí musím konstatovat, že některé byly provázeny vulgaritou, která nebyla o nic menší, než výroky dotyčného kandidáta na jeho FB profilu. Především si ale nelze nevšimnout, že z lidí, kteří P. Štěpánkovi tleskali nebo dokonce lajkovali příspěvky, kde útočil na Hnutí ANO a jeho politiky, se náhle přes noc stali největší pečovatelé o Hnutí ANO - nevolte člověka, který se o vás tak ošklivě vyjadřuje… Je mi z toho smutno. Sprostota se sprostotou vytloukat nedá, stejně tak nepomůže neupřímnost, falešný soucit, pokrytecké sympatie a mystifikace.
Petr Štěpánek nakonec kandidaturu odmítl a celá bublina splaskla. Mnohé ale odhalila. Z nepřátel se stali účeloví přátelé, permanentní revolucionáři opět vyšli do ulic a já se těším na situaci, až Hnutí ANO navrhne někoho méně kontroverzního, kdo neútočí na jeho poslance. Jakou kritiku uslyšíme poté?