Druhá ukázka z mé knihy "Šílenosti doby korektní", z kapitoly Doba překorektní, pasáž, co nás zřejmě čeká v budoucnosti, pokud budeme pokračovat tímto tempem.

Už ze samotného výčtu zmíněných absurdních situací, a to jsem se tohoto tématu jen letmo a dalo by se říci, že celkem nenápadně dotkl, je zřejmé, že se jako společnost posouváme poněkud neočekávaným a těžko pochopitelným směrem. Za takzvaným bořením stereotypů, které paradoxně vytváří často stereotypy nové, za odsuzováním generalizování a principu kolektivní viny, které ovšem samo semele všechny kritiky a paušálně je onálepkuje, se podle mého hlubokého přesvědčení schovává absurdní politická korektnost. Ta v poslední době nabývá na síle a intenzitě. S rozbíjením skutečně nebezpečných stereotypů a předsudků to ale nemá pranic společného. Zdravý selský rozum dostává pořádně nařezáno. Pokud se něco významně nezmění, vypadá to zatím, bohužel, na K.O. v dalším kole.

Kdyby to současným tempem pokračovalo dál, co můžeme očekávat za pár let? Zkusím se nad tím zamyslet. Jakkoliv budou možná moje podněty na čtenáře působit bizarně nebo až kuriózně, vzpomeňme si na dobu před pěti, deseti lety. To, co se děje a řeší nyní, bychom také zcela jistě před pár lety považovali za utopické, fantasmagorické a zcela nemyslitelné.

A začněme hned pěkně zostra. Jak jsme se mohli přesvědčit, jsou toalety a jejich uspořádání velmi zajímavým a lákavým genderovým tématem. Inu, kde jinde lze jít přímo na tělo, že ? Zasním se tedy, že Evropská unie přijde do pěti let s nápadem na zrušení pisoárů v rámci rovného postavení, trefněji řečeno, rovného posezení pro muže a ženy. Proč mají mít muži na veřejných záchodcích pět pisoárů a tři kabinky a ženy jen ty tři kabinky? To je přeci hrubě nefér. Koneckonců by bylo spravedlivé, kdyby si frontu před WC patřičně užívali i muži. Na koncertech, na pumpách nebo v restauracích to má i svůj komunikačně-sociální rozměr. Nemluvě už o hygieně a zdravotních důvodech, kterými by se změna mohla hezky zaštiťovat. Nakonec, vsedě nám to půjde všem mnohem lépe, byť pomaleji. Nadto, pokud si na to zvykneme a budeme to aplikovat i doma, ustanou ty věčné hádky a osočování od žen, že jsme zase nepoložili zpátky prkýnko. O výčitkách o kapičkách okolo toalety ani nemluvě. I ty by tak mohly skončit.

Stejně tak je viditelně nevyvážené, že kojí pouze ženy. Jednoznačně je to znevýhodňuje při procházkách na veřejnosti, ale také například na trhu práce. Vidím to tedy na nějaké nařízení, zprvu na doporučení, aby se muži po určitou dobu chopili povinnosti kojit. Spravedlivá by byla taková třetina doby, přeci jen padesát na padesát by už bylo poněkud přepálené i na politicky korektní Evropskou unii. Mateřské, omlouvám se všem feministům, měl bych napsat rodičovské mléko, sice otcové i nadále zatím standardně nevytvoří, ale technicky to řešitelné, aniž bych se tu pouštěl do citlivých detailů, jistě nějak bude. V takovém případě ale bude muset dojít, mimo jiných, ke změně současné úpravy našeho zákoníku práce (262/2006 Sb.), která je genderově nevyvážená v neprospěch mužů. Posuďte sami, v paragrafu 242 s názvem „Přestávky na kojení“ se mimo jiné píše:

1) Zaměstnankyni, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení.

2) Zaměstnankyni, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, přísluší na každé dítě do konce 1 roku jeho věku 2 půlhodinové přestávky a v dalších 3 měsících 1 půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li po kratší pracovní dobu, avšak alespoň polovinu týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze 1 půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce 1 roku jeho věku.

Čímž se dostáváme k tématu možné regulace a usměrňování kojení na veřejnosti. Je to sice přirozené, jak jen kojení dětí může být, zároveň ovšem veskrze intimní, což na veřejnost v překorektním světě přeci nepatří. A to si jistě zaslouží pozornost jak úředníků v Bruselu, tak příslušných aktivistů. Zároveň ovšem, v tomto případě, nesmíme zapomínat na práva a možná psychická příkoří bezdětných párů. Jak ti k tomu přijdou, že ano?

No a pak to půjde v rychlém sledu. Když ženy mohou chodit v kalhotách, muži si budou moci oblékat do společnosti sukně a šaty. Dveře už napříště nebudeme držet dámě, ba ani jakékoliv ženě či slečně. Tím jim totiž naznačujeme, že jsou slabším článkem ve společnosti, což není korektní, a my muži jsme nechutní šovinisté. Dveře tak bude držet vždy první člověk, který do nich vleze, bez ohledu na pohlaví. Případně, aby se nikdo necítil hloupě a nepatřičně, se nahradí všechny klasické dveře těmi otáčivými. U nich nikdo nikomu nic nedrží ani nepodrží, takže ke společenskému faux pas dojít nemůže. A obdobně už nebude možné pomáhat ženě do kabátu, leda s výjimkou, že zase žena recipročně pomůže muži do saka. Stejně tak nebudeme nosit květiny ženám, ledaže by je ony darovaly také mužům, aby to bylo zcela vyvážené. Dále bude zapovězeno, promiňte, myslel jsem doporučeno, nepouštět sednout v dopravních prostředcích staršího člověka, protože se mu tím zdůrazňuje jeho nemohoucnost a fyzická indispozice. Výjimkou budou pouze situace, kdy si o to požádá samotný senior a zároveň ten, jenž uvolňuje místo, bude minimálně o dvacet let mladší.