Nedávno jsem podal jsem trestní oznámení ve věci Mostecké uhelné. Nebyl jsem sám, toto trestní oznámení podaly desítky dalších osob. Dnes mi přišlo vyrozumění od policie. Píše se v něm, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku.

Tak to mi trochu klesla údivem brada. Toto pěkné oznámení nejspíš došlo i ostatním.

V trestním oznámení jsem výslovně napsal, že v důsledku porušení povinnosti při správě cizího majetku vznikla České republice škoda tím, že jako subjekt stojící mimo trestní řízení nemá přístup do trestního spisu, přičemž informace v něm obsažené mohou být využity našimi orgány prošetřujícími celý proces privatizace MUS v jiných řízeních. Stát je dále poškozen tím, že neuplatněním nároku na náhradu škody v trestním řízení se výrazně oslabila a prodražila možnost získat tyto finanční prostředky, které mu měly být dříve zpronevěřeny.

V médiích byly zveřejněny zprávy, že budeme muset vynaložit 27 milionů korun proto, že odpovědní lidé včas nepřihlásili ČR do trestního řízení ve Švýcarsku. Přesto policejní orgány tuto skutečnost nepovažují za skutek naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu. Tímto vyjádřením jsem zcela konsternován. Nikdo nic nespáchal, jen tu škodu musí někdo zaplatit. Jako obvykle to bude daňový poplatník, kdo jiný.

Už na tento nefungující stát přestávám jako občan pomalu spoléhat. Stát, kde se nikdy nic nevyšetří. Kde nikdy nikdo neodstoupí. Kde nikomu nikdo nic neprokáže. Kde neexistují viníci, jen ti, co za ně zatáhnou účet.
Opravdu, dnes není apríl...