Minulý týden se nám roztrhl pytel s masarykovskými citacemi a vzpomínkami. Je to logické, slavili jsme 168 let od narození prezidenta Osvoboditele. Nicméně v některých souvislostech a z některých úst mi ty citace a připomínky přišly poněkud absurdní. Nebo možná až maličko nestoudné…

Posuďte sami. Předseda poslaneckého klubu SPD při projednávání programu schůze, na které se mělo jednat o odvolání místopředsedy Sněmovny Tomia Okamury za popírání holocaustu: “Naše hnutí je vlastenecké… Kolegové ze strany lidové a někteří další rozehráli ve spolupráci s médii politickou hru, jejímž cílem je nalepit na SPD označení fašistické hnutí… Podle těchto neomarxistických měřítek by dnes byl pravděpodobně za fašistu označen i Tomáš Garrigue Masaryk.”

To chce od poslance strany, jejíž předseda otevřeně straší “hrozbou přemnožení Romů” a další poslanec mluví o koncentráku v Letech jako o “neexistujícím pseudokoncentráku”, opravdu velký kus “odvahy” říci něco takového. Právě T.G. Masaryk vždy bojoval proti falešnému vlastenectví a rasovým předsudkům, přičemž se nebál jít proti většinovému mínění. Prokázal to kritickým přístupem k padělaným Rukopisům či tím, jak statečně se zastal Žida Hilsnera. Doporučil bych členům SPD, aby si o Hilsneriádě něco přečetli - šlo totiž o nenávistnou kampaň založenou na náboženských předsudcích. Ostatně, Radimu Fialovi odpověděl nejlépe právě sám náš první prezident: „Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě a rodině.“

Schůzi k odvolání Tomia Okamury nakonec SPD, KSČM a ANO zamázly, takže nemohla proběhnout ani svobodná debata. Zvláštním způsobem tak “uctily” Masarykovo výročí a jeho slova: „Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“ Odráží to mínění předsedy hnutí ANO 2011 Andreje Babiše, který demokracií pohrdá a dává přednost tomu, aby vláda “makala”, než aby se snažila o důvěru parlamentu.

Pokud se SPD oháněla Masarykem nevkusně, pak naopak zvláštní je, že prezident republiky se o něm ve svém inauguračním projevu nezmínil vůbec. Přitom s ním vystoupil pouhý den po Masarykově výročí narození. Možná je to ale nakonec dobře. Vzhledem ke zbytku projevu by citace Masaryka působila jako pěst na oko. Ono už tak vyznělo poněkud surreálně, když hned po Miloši Zemanovi vystoupil s projevem předseda Sněmovny Radek Vondráček, který měl svou řeč postavenu na Masarykových slovech, že demokracie “nepanuje, ale opravuje." Vondráček za to nemůže a sám s touto tezí souhlasím. Ale poté, co si Miloš Zeman půl hodiny nenávistně a z pozice síly vyřizoval své účty s kdekým a při znalosti toho, jak s demokracií zachází Vondráčkův stranický šéf, vyzněl celkový kontext trochu jako absurdní hra jiného prezidenta, a to Václava Havla.

Právě na odkaz Václava Havla přitom příznivci SPD, Miloše Zemana a ruského prezidenta Putina velmi nevybíravě útočí. Jako urážku používají podivný novotvar “havloid”. Jim bych odpověděl citátem velkého spisovatele, jenž se po smrti TGM stal terčem urážek samozvaných “vlastenců”, kteří mu spílali za jeho přátelství s prezidentem Osvoboditelem. Převedeno do dnešní řeči ho nazývali “masarykoidem”. Mám na mysli Karla Čapka. Ten řekl: "Není ošklivější věci, než dělá-li se z vlastenectví živnost. Je to podobná morální prostituce, jako kdyby se někdo chtěl živit svou ctností. Slušný člověk o sobě nevytrubuje, že je národně uvědomělý, jako o sobě neprohlašuje, že je poctivý. To se snad mezi neporušenými lidmi rozumí samo sebou." Těmito Čapkovými slovy jsem reagoval ve Sněmovně na projev Radima Fialy.” A dodal jsem: “Ano, je to ten Karel Čapek, který byl na seznamu gestapa a který by skončil určitě v koncentráku, možná v nějakém pseudokoncentráku, protože by si tam mohl volně dojít na toaletu, ve kterém zahynul jeho bratr. A myslím si, že velmi pokrytecká od vás všech je vaše snaha se balit do české vlajky.”

Po smrti T.G. Masaryka skončila i 1. republika a nastalo období 2. republiky. Období, v němž prim hráli tzv. vlastenci. A demokraté, intelektuálové a umělci byli terčem nevybíravých útoků. Nedovolme, aby se to opakovalo. Nedovolme nástup jakési “2. polistopadové republiky”. Buďme vlastenci, ne “vlastenci”.