Proč? Protože v New Yorku zažijete atmosféru, jaká není nikde jinde na světě. Proto.



Poprvé jsem byl v New Yorku na návštěvě u jednoho veterána izraelské armády, který se na stará kolena věnoval truhlářství. Pocházel z Opavy a jmenoval se skoro stejně jako šéf Federálního rezervního systému: Grunspan.

Podruhé jsem žil v nejlevnějším hostelu v nejčernější části Harlemu, kde jsem byl zpravidla jediný běloch na ulici. Kupodivu to nikoho nepohoršovalo. Ale je zajímavý pocit, patřit někdy k národnostní menšině.

Jednou na procházce v Brooklynu jsem šel přes most. Vedle mě zpomalilo auto, starý koráb silnic plný snědých mladíků. V duchu jsem se loučil s peněženkou (dosti tenkou, ale i tak by to byl problém.) Ale řidič jen stáhl okénko a zeptal se, jak se jede na Verrazano Bridge.

"Musíte se otočit a pak na první křižovatce doprava."

Náhodou jsem totiž pět minut předtím viděl ukazatel. Ale připadal jsem si jako místní.

Potřetí jsem v New Yorku strávil několik dní v luxusním hotelu poblíž starého přístavu. Tímto bych chtěl vyjádřit dík americkému daňovému poplatníkovi za velkorysé financování programu International Visitors Leadership Program, jehož jsem měl velké potěšení se zúčastnit v březnu a dubnu 2007. Díky pochopitelně patří i americkému velvyslanectví v Praze a ministerstvu zahraničí USA.

A i když jiná města mají také své půvaby, na New York zkrátka nedám dopustit. Výstavka v pražském knihkupectví Luxor má za cíl zachytit alespň část atmosféry. Na celkové instalované obrazové ploše přes 14 metrů čtverečních uvidíte pár mých oblíbených pohledů.

Empire State Building


Slečna s pruhovaným tričkem a Times Square