Kampaň před prezidentskými volbami mě začíná bavit. Nejvíce mě potěšilo, že ČSSD představila jako svého kandidáta ekonoma na slovo vzatého: Jana Švejnara. Skvělá volba. Bez ironie.

Tento text vychází z článku, který jsem napsal pro MF Dnes na žádost redakce. Zde je však několik poznámek navíc, které v novinách nenajdete (jsou graficky zvýrazněné.)

Kdo je profesor Jan Švejnar? Z jeho webovské prezentace se dozvíme, že byl poradcem prezidenta a premiéra (míněno Havla a Špidly), dále poradcem řady firem a mezinárodních institucí, a navrch ještě zakladatelem seriózní vzdělávací instituce (CERGE).

CERGE stojí za zmínku, neboť se vymyká ostatním ekonomických vzdělávacím institucím v České republice. Jde o doktorský program amerického typu a s americkou akreditací. Zatímco úroveň pedagogů na jiných vysokých ekonomických školách v České republice je velmi nevyrovnaná, CERGE má punc konzistentní kvality, náročnosti a prestiže. Musím podotknout, že jsem zatím nepotkal žádného hlupáka, který by měl za sebou CERGE, což se nedá říci o jiných českých vysokých školách. Na některých hlupáci dokonce učí.

Jak se též dozvíme z oficiálního profilu, akademické zájmy profesora Švejnara zahrnují ekonomický rozvoj a transformaci, ekonomii práce, chování firem, vládní politiky ovlivňující firmy, trhy práce a kapitálu, podnikání, a konečně řízení a dozor nad firmami a vládami. Mezi jeho praktickými zájmy vyniká předsednictví Československé obchodní banky.

Podívejme se na některé Švejnarovy názory. Zajímavou sondu nabízí článek z května 1991 publikovaný společně s Karlem Dybou. Relativně krátký, šestistránkový článek z The American Economic Review dokládá, že Švejnar plně podporoval počáteční fázi ekonomické transformace a byl stoupencem rychlých reforem:

„Pokud jde o vnitřní ekonomiku, hlavní nebezpečí leží v dalším odkládání reforem a v zavádění nekonzistentních opatření. S blížícími se reformami se zvedá nespokojenost, klesá důvěra a roste odpor vůči znatelnému (byť dočasnému) poklesu životních standardů. Další odkládání by pravděpodobně posílilo opozici vůči provedení zásadních a rychlých transformačních změn. Podobně, kdyby vláda opustila celkový program a přijala jen částečná a nekonzistentní opatření, výsledná nerovnováha by mohla posílit opozici vůči dalším reformám.“

Jan Švejnar byl tedy na opačné straně než Valtr Komárek, který teoretizoval o graduálním reformním postupu. Naopak, Švejnar povzbuzoval vládu k rychlejšímu a radikálnějšímu postupu. Pokud jde o metody privatizace, na prvních místech uváděl kupónovou metodu. Nejenže nebyl jejím kritikem, ale podle některých zdrojů dokonce autorem této myšlenky. Přinejmenším ji publikoval již v lednu 1990. Začátkem roku 1990 byl účastníkem jednání v Kolodějích, kde se tvořila strategie ekonomické transformace Československa. Minimálně tedy o koncepci „kupónovky“ jednal na nejvyšší úrovni.

Jan Švejnar na rozdíl od Miloše Zemana nebyl nikdy zastáncem „nakopnutí“ ekonomického růstu cestou růstu státních výdajů na dluh. Nedávno upozornil, že existují jen dvě země, které během 20. století změnily statut z vyspělé země na nevyspělou: Česká republika a Argentina. Švejnar je odpůrcem růstu vládních výdajů a zastáncem zdravých veřejných financí.

Švejnar je dále pro důchodovou reformu, pro pružnější zákoník práce, pro nižší daně. „Snižování daní je důležité (…) naši sousedi, například Slovensko a tak dále, jsou čím dál tím více akceschopní v tom smyslu, že snižují daně. A jelikož jsme v propojeném světě, v otevřeném světě, tak si nemůžeme dovolit zůstat moc pozadu. Protože tím zatěžujeme naše výrobce, naše dělníky, naše podnikatele,“ prohlásil v rozhlasovém rozhovoru v srpnu 2003. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC o rok později uvedl, že snížení daní o pět až šest procentních bodů by se české ekonomice mohlo vrátit v podobě až sedmiprocentního růstu.

V lednu 2006 Švejnar uvedl: „Tato vláda by si podobným stylem mohla udělat zásluhy na reformě veřejných financí. Podařilo by se jí dostat ekonomiku na rychlý vzestup, což by se pochopitelně projevilo v oblibě u veřejnosti. Většina těch kroků je ale nejdřív bolestná: znamená zásah do sociálních dávek, důchodů, zdravotnictví nebo školství. Bez těchto řezů však Česko rychlejšího růstu nedosáhne.“ Zde by mě tuze zajímala reakce pánů kolegů bloggerů Paroubka a Havla. Co oni dnes na ty Švejnarem zmíněné řezy?

Spoluautor (možná dokonce autor) kupónové privatizace, zastánce řezů v sociální oblasti, příznivec školného a stoupenec nízkých daní Jan Švejnar tedy má s Václavem Klausem mnohem více společného než rozdílného. Není snadné najít průnik mezi Švejnarovými názory a programem sociální demokracie. Dokonce lze tvrdit, že v lecčems je liberálnější a pravicovější než Klaus. (Petře Machu, promiň, víš, že si rád občas rýpnu :-)

Hlavní Švejnarovou kvalifikací pro prezidentskou volbu tedy patrně bude jeho funkce v bance, protože nadstandardní vztahy ČSOB-ČSSD jsou široce známé. Dokonce by bylo možné tvrdit, že obě strany tvoří dlouhodobě stabilní koalici. A ať mi nikdo laskavě nevěší bulíky na nos, že to tak není a že důvodem nominace byl Paroubkův a Havlův obdiv k zásluhám profesora Švejnara na ekonomické transformaci 90. let.

Ještě technická poznámka na závěr. Svůj připravovaný text na téma "kde ODS udělala v 90. letech chybu" jsem nakonec upravil pro potřeby MF Dnes, kde by měl vyjít v pondělí, tj. dnes. Na tomto blogu ještě tento týden vyvěsím jeho původní redakčně nekrácené znění.