Řecko oficiálně požádalo o pomoc Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond. Tento krok představuje formální přiznání platební neschopnosti státu. Řecko sice zatím své dluhopisy splácí, ale je prakticky jisté, že peníze dojdou během několika týdnů.

Krize na trojí způsob
Jak se Řecko do této tísnivé situace dostalo? Nejprve něco o finančních krizích obecně. V zásadě existují tři typy finančních krizí. Za prvé, rozpočtová krize. Stát utrácí více, než kolik je schopen vybrat na daních. Dlouhou dobu to státu prochází, ale pak se ucho utrhne. Toto je případ Řecka.

Za druhé, měnová krize. Stát má měnu, jejíž kurs neodpovídá jeho ekonomickým podmínkám. Buď je příliš měkká – pak často následuje hyperinflace, rychlý růst cen způsobený záplavou ničím nekrytých peněz. Anebo je měna příliš tvrdá: ve státě kolují silné a zdravé peníze, díky kterým má obyvatelstvo značnou kupní sílu. Pokud ovšem vysoká kupní síla neodpovídá síle ekonomiky a exportního průmyslu, země má hluboký schodek obchodní bilance, vývozci ztrácejí konkurenceschopnost, propouští se, a tak dále.

V posledním stádiu krize způsobené příliš tvrdou měnou klesají daňové příjmy státu, rostou požadavky na sociální výdaje a nastává rozpočtová krize. Toto se stalo v nedávné době v Lotyšsku, před deseti lety v Argentině a v roce 1998 v Rusku a také v Hong Kongu. A ano, je to i případ současného Řecka.

Za třetí, bankovní krize. Má dvě fáze. Ta první je příjemná: banky poskytují úvěry jak na běžícím pásu, lidé i podniky mají peníze, kola se točí, makroekonomické statistiky vypadají báječně. Jenže pak se ukáže, že úvěrů bylo poskytnuto příliš mnoho – a že mezi nimi je mnoho špatných. Banky během velmi krátké doby zpřísní úvěrová kritéria a vše se rázem změní. Během druhé fáze dochází ke kontrakci úvěrových trhů, peněz je nedostatek, hovoří se o krizi. Příjmy státu klesají, výdaje rostou, někdy je třeba velkých výdajů na sanaci krachujících bank.

Velká bankovní krize postihla během let 2007-09 většinu světa. Jen nemnoha zemím se vyhnula – například Česká republika nemusela sanovat žádné banky. Nicméně i česká ekonomika pocítila důsledky zpřísnění tvorby úvěrů. Pocítila je samozřejmě i řecká ekonomika. Ani v případě Řecka nelze mluvit o skutečné bankovní krizi, ale rychlost a razantnost zpřísnění úvěrové politiky zapůsobila jako rázné dupnutí na brzdu při rychlé jízdě na dálnici.

Řecká ekonomika to tedy schytala hned ze tří stran najednou. Každý z uvedených faktorů – státní rozmařilost, příliš tvrdé euro a prasknutí bubliny bankovních úvěrů – by sám o sobě byl velkým problémem. Jejich kombinace má ovšem devastační účinky.

Prvotní hřích Papandrea staršího
Prvotním hříchem Řecka je samozřejmě rozpočtová nevázanost. Má také zdaleka největší publicitu. Není divu: státní dluh na úrovni 120 procent hrubého domácího produktu, deficit za rok 2009 v hodnotě přes 14 procent HDP – a ještě ke všemu bývalá vláda vědomě lhala a snažila se skutečný stav věcí zakrýt účetními triky.

Při všem oprávněném morálním rozhořčení na bývalou vládu vedenou stranou Nová Demokracie se ovšem často zapomíná na skutečného viníka. Málokdy lze identifikovat jedinou osobu jakožto pachatele rozpočtové krize, ale v případě Řecka to možné je. Vinu nese Andreas Papandreu, otec dnešního premiéra a bývalý premiér za Panhelénskou socialistickou stranu (PASOK), který byl ve funkci během let 1981-89 a 1993-96.

Přestávka ve vládě mimochodem připadla na konto voleb prohraných v roce 1989 kvůli korupčnímu skandálu. Během druhého období ovšem zestárlý Papandreu byl spíše ve vleku své mladé dynamické blonďaté manželky Dimitri Liani.

Andreas Papandreu byl inteligentní člověk a schopný organizátor, politik a diplomat. Snad až příliš schopný. Byl například prvním západním státníkem, který navštívil polského diktátora Jaruzelského, přátelil se s Jásirem Arafatem, chválil Sovětský svaz za jeho roli „překážky šíření kapitalismu a imperialismu“ a zapletl se do řady korupčních skandálů. (Nebyl samozřejmě nikdy trestán.)

Mnohem podstatnější je ale Papandreovo životní dílo v oblasti veřejných financí. Než se ujal vlády, státní dluh Řecka v roce 1980 dosahoval hodnoty 22,9 % HDP. Do vlády se Papandreův PASOK dostal díky radikální nacionální a socialistické rétorice. Vybičovaný nacionalismus (namířený proti Turkům) v kombinaci se sliby socialistického ráje fungoval jako účinné populistické lákadlo.

V roce 1990 dosáhl dluh hodnoty 90,1 % HDP. A když v roce 1996 zemřel, zanechal po sobě dědictví v podobě dluhu o výši 112,2 % HDP. Andreas Papandreu byl ekonom, který nevystudoval žádnou pokoutní školu, nýbrž Harvard. Ekonomii také učil a na univerzitě v kalifornském Berkeley se v 50. letech dokonce stal děkanem ekonomické fakulty.

Musel tedy vědět, jaké pekelné dědictví po sobě zanechává. Faktem ovšem zůstává, že díky dluhům životní úroveň v Řecku během 80. let skutečně vzrostla. Dosvědčují to statistiky i autentické vzpomínky. „Můj řecký strýc obvykle vozil z Československa do Řecka dárky,“ uvádí jedna pamětnice. „Pak ale po roce 1980 měli během pár dalších let v Řecku všechno – životní úroveň obrovsky poskočila.“

Papandreu budoval svoji popularitu na základě systematického kalkulu. Věděl, že růst počtu dobře zajištěných a skvěle placených státních úředníků znamená zároveň růst voličské základny jeho socialistické strany. Podporoval tedy růst státního sektoru na úkor soukromých podniků, protože silná a na státu nezávislá střední třída je přirozeným nepřítelem levice. Podařilo se mu vybudovat vlastní kult do takové dokonalosti, že když byl v roce 1988 hospitalizován kvůli srdeční nemoci, hlásili se dobrovolníci ochotní darovat vlastní srdce pro transplantaci!

Konec triků
Žádná z dalších řeckých vlád nebyla schopna překonat dědictví Andrease Papandrea. Levicový PASOK i pravicová Nová Demokracie se dopouštěly falšování statistik – nedávná příhoda se zamaskovaným deficitem za rok 2009 byla jen opakováním podobné aféry z roku 2004.

V roce 2006 se řečtí statistikové pokusili o husarský kousek: revidovali výši hrubého domácího produktu o 25 procent směrem vzhůru! Jak dosáhli tohoto hospodářského zázraku? Manolis Kontopyrakis, šéf řeckého statistického úřadu, zcela seriózně uvedl v rozhovoru pro agenturu Reuters: „Revidovaný HDP bude obsahovat také část výnosů z ilegálních aktivit, například z pašování cigaret a alkoholu, prostituce a praní špinavých peněz.“ Nutno dodat, že Eurostat tento pokus o vylepšení poměru dluh/HDP příkře odmítl.

Kouzla s účty nepomohla. Řecko je dnes na počátku velmi těžkého období. Důvěra je na bodu mrazu. Dosavadní úsporná opatření byla zoufale neúčinná. Země trpí předraženou měnou, slabou výkonností soukromého sektoru a obrovskými neproduktivními výdaji. Životní úroveň půjde během následujících let dolů nikoli o procenta, ale o desítky procent. To je jediná předpověď, kterou lze seriózně publikovat.

psáno pro Lidové noviny

A na závěr ještě malý kvíz. Přečtěte si následující slova:

„V té době [v roce 1992] jsem ještě snila, že budu úspěšná, bohatá, že budu jezdit na nejkrásnější dovolené, pořídím si dům a auto, záleželo mi na tom, abych měla na sobě jen značkové oblečení. A přitom jsem měla jedny džíny a dvě trika. Ale pak jsem odjela jako delegátka cestovní kanceláří do Řecka, kde jsem se spřátelila s jednou rodinou, která kdysi zakládala místní slavnou levicovou stranu PASOK. Během těch prázdnin se to ve mně zlomilo. (…) Domů jsem se vracela jako levičák.“

… a zkuste uhádnout, která dynamická blonďatá duševní obryně je jejich autorkou.