Proč jsou chudí lidé chudí? Protože se sami připravují o peníze.

Nemám na mysli zdaleka jen ty, kdo skladují peníze ve slamníku. Takoví jsou na tom ještě relativně dobře ve srovnání s amatérskými burzovními spekulanty. Většina amatérských spekulantů totiž přichází o peníze.

Bez legrace – statistiky přesvědčivě ukazují, že drobní investoři nakupují draze a prodávají levně. V roce 2000, kdy vrcholila internetová spekulativní bublina, zaznamenaly fondy a burzy rekordní zájem investorů. Začátkem roku 2003, kdy akcie byly levné, drobní investoři naopak rekordně prodávali. A tak je tomu vždy, kdy akcie příliš rychle rostou a pak příliš hluboko klesnou…


Zdroj: ICI

Jak je možné, že racionální gramotní lidé s volebním právem a plnou způsobilostí k právním úkonům se chovají jako stádo ovcí, když přijde řada na rozhodování o úsporách a investicích? Život drobného laického investora lze rozčlenit do sedmi fází. Podívejme se na ně v detailu.

1. Fáze nevědomosti
V první fázi náš drobný investor, říkejme mu pan Novák (nic proti Novákům), o investicích nic neví. Pokud na ně vůbec pomyslí, říká si v duchu asi toto:
• Akcie? Fondy? Pojištění? K čemu je to dobré?
• Tyto věci jsou jen pro experty, já tomu nerozumím
• Ještě mě někdo napálí!
• Mým penězům je nejlépe v matraci nebo na spořícím účtu

2. Fáze zájmu
Druhá fáze nastává obvykle v dobách euforie, kdy akciové indexy rostou. Pan Novák není žádný zabedněnec, pravidelně sleduje média a nic mu neunikne. Jeho myšlenkové pochody mohou vypadat takto:
• V novinách psali, že akcie jdou nahoru
• Akcie prý dělají 30 % ročně, můj spořící účet jen 3 %
• Kolega Šíma prý vydělal na akciích balík peněz!
• Všude jsou reklamy na makléřské akcie, fondy, a podobné věci…
• Když do akcií investuje každý, tak to přece musí být dobrá věc!
• Je snad Šíma chytřejší než já?!

3. Fáze nadšení
Fáze prvotního nadšení laického investora bývá plna vzrušení, romantiky a velkých očekávání. Lze ji přirovnat k období dospívání, kdy mladí lidé objevují svět lásky a erotiky. Je to doba krásná… a bohužel krátká. Co se během fáze nadšení honí hlavou panu Novákovi?
• Otevřel jsem si účet a koupil pro začátek jednu akcii… a je to skvělé, za měsíc už vydělávám skoro deset procent!
• Každý den se dívám, jak moje akcie roste. Svět je nádherný, báječný!
• Vydělávat peníze je tak snadné. Škoda, že jsem tak dlouho váhal, musím to dohnat
• Investuji do akcií všechny úspory a ještě si půjčím
• Ještě pár let a nebudu skoro muset pracovat

4. Fáze obav
Čím radostnější je třetí fáze, tím chmurnější bývá procitnutí. Čím více vyletí akciové indexy během spekulativní euforie, tím hlubší bývá pád. A během desetiletí 1998-2008 se světové akciové indexy téměř neustále pohybovaly ve vlnách euforie (1998-1999) – deprese (2000-2002) – euforie (2003-2007) – deprese (poslední kvartál 2007 až doposud).
V počátcích každého depresivního období si milióny pánů Nováků říkaly něco takového:
• Hrome, moje akcie nějak padá… už jsem prodělal všechny výnosy
• Akcie padají dál, co mám dělat?
• Někde psali, že moudrý investor má dlouhodobý horizont. To zní rozumně, ale jen aby ten horizont nebyl příliš dlouhodobý!
• Šíma se mi včera v hospodě svěřil, že taky prodělává

5. Fáze frustrace
Fáze obav přechází ve fázi frustrace stejně hladce a přirozeně jako leden v únor:
• Už jsem ztratil 10 % investovaných peněz…
• Už jsem ztratil 20 % investovaných peněz…
• Už jsem ztratil 30 % investovaných peněz…
• Už jsem ztratil 40 % investovaných peněz…
• Ach, ach, nejenže jsem chudý, ale manželka mě každý večer plísní…
• Co mám dělat?

6. Fáze nesnadných rozhodnutí
Přijde den, kdy se zoufalý pan Novák podívá na cenu své akcie (diverzifikace mu pochopitelně nic neříká) a řekne si: nadešel čas zúčtování…
• Můj experiment prostě nevyšel
• Musím se k problému postavit jako muž
• Je to zkrátka další životní zkušenost, byť pořádně drahá
• Už nechci trpět špatným spaním
• Už nechci poslouchat výčitky, jimiž mě zahrnuje manželka
• Kolega Šíma už taky všechno prodal…
• VŠECHNO PRODÁM, A TO HNED!!!

7. Fáze nevědomosti č. 2
Pan Novák se k problému postaví jako chlap a všechno prodá. Bohužel se tak nejčastěji stává právě v době, kdy akciový trh prochází poslední a nejhlubší fází deprese, po níž následuje zotavení a zpravidla další vlna euforie. Pan Novák realizuje své ztráty v plné výši, ale o výnosy z opětného růstu akciového trhu se připraví. Jeho mysl zaplavují trudné myšlenky:
• Podvedli mě
• Příště si dám pozor
• Už nikdy akcie, fondy, ani nic podobného
• Matrace je matrace
• Nechci už v životě nic slyšet o investicích, horizontech, nebo procentech
• S výjimkou vodky, tam máte vždy zaručených 40 procent!
• Bez rizika!!

Oč se připravil pan Novák? Vezměme si třeba německý index DAX, abychom použili některý vyspělý trh a nedívali se přitom pořád jenom na Ameriku. V březnu 2003 měl index DAX hodnotu kolem 2424 bodů. Během následujících čtyř let vzrostl na 6917 a za pár dalších měsíců překonal hodnotu 8000 bodů. Šlo by tedy o výnosy v řádech kolem třiceti procent ročně.

Ale dobrá, období 2003-07 bylo anomální érou tržní bubliny. Nelze tvrdit, že akciový trh „dělá“ třicet procent ročně – čas od času tomu opravdu tak je, ale dlouhodobý průměr je někde kolem deseti procent ročně. Podobná čísla platí pro většinu vyspělých trhů.

Nyní, 8. prosince 2008, má index DAX hodnotu 4628 bodů. Od března 2003 by tedy přinesl o průměrný roční výnos kolem dvanácti procent. Samozřejmě, s vysokým rizikem. Akciový trh není pro každého. Dobrý finanční poradce svého klienta nikdy k investicím do akcií nenutí. Dobrý poradce ví, že ne každý klient má na horskou dráhu akciového trhu žaludek.