Co je za řeckou bublinou a jejím prasknutím? Nízké úrokové sazby a morální hazard.

Nedávná finanční historie Řecka přesvědčivě ukazuje, jak se finanční trhy se občas šeredně mýlí. Zavedení eura v Řecku začátkem roku 2001 hodnotily trhy jako udělení „garance kvality“, protože se předpokládalo, že společná evropská měna přinutí Řecko k lepší finanční disciplíně. Zde vidíme, jak velmi se finanční trhy mohou mýlit. Euro přineslo Řecku nižší úrokové sazby. Levnější přístup k úvěrům však způsobil přesný opak: zhoršení finanční disciplíny!

Dále vznikl morální hazard: „Řecko je přece členem eurozóny, a ta je nenechá padnout.“ Sázka na morální hazard nicméně zatím vycházela: Evropská centrální banka půjčila řeckým komerčním bankám 40 miliard euro za úrokovou sazbu 1 procento ročně. Optimisté říkají „vidíte, kdyby nebylo členství v eurozóně, Řecko by se již položilo.“ Realisté podotýkají, že bez členství v eurozóně by finanční krize v Řecku nemusela vůbec vzniknout.

Proč? Kromě snazšího zadlužování euro přineslo Řecku také ztrátu konkurenceschopnosti. Inflace levných eurových úvěrů přispěla k růstu cen a mezd. Řecko se posunulo na 71. místo v žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra – za Egypt a Botswanu. Těžkou ranou pro řeckou hrdost musí být srovnání s Tureckem, jehož turistický obrat během poslední sezóny vzrostl, zatím řecká turistika (jeden z pilířů ekonomiky) zaznamenala 20% pokles. Turecká lira totiž oslabila, což podpořilo export a turistiku.

V roce 2009 bude Turecko mít asi poloviční rozpočtový deficit než Řecko a vyhlídky na rok 2010 jsou ještě lepší. Turecký veřejný dluh dosahuje hodnoty jen 42 procent HDP. Navíc, na rozdíl od Řeků, Turci si nevysloužili pověst lhářů, kteří falšují oficiální statistiky. Je obtížně pochopitelné, proč Řecko má stále ještě lepší úvěrový rating než Turecko (A- respektive BB- podle agentury Standard & Poor's.)

Nová řecká vláda přesvědčuje světovou veřejnost, že se k problému staví čelem. Ministr financí Georgis Papakonstantinou připustil, že „rozpočtová situace je dramatická“ a ohlásil reformní opatření: 25% snížení vládní spotřeby, omezení veřejných zakázek, stop stav pro veřejnou administrativu a její postupné zeštíhlování. Kromě toho vláda plánuje zásadní změnu v samotném procesu návrhu veřejných rozpočtů, připravuje penzijní reformu a hodlá zavést nový daňový systém.

Tyto ambiciózní reformy se ovšem dějí za pět minut dvanáct. Ministr Papakonstantinou si uvědomuje, že obnovení důvěry nenastane hned. Pozitivní nicméně je, že si to vůbec uvědomuje.

A co z toho plyne pro Českou republiku? Lépe reformovat, dokud je čas, než se pak octnout v podobně prekérní situaci.

podle článku pro Lidové noviny (kráceno)


Alegorie úvěrové expanze: levné peníze dávají ekonomice křídla. Pak ale začne bolet hlava. A nakonec se vynoří Keynes symbolizovaný lebkou podle svého slavného výroku "v dlouhém horizontu jsme všichni mrtvi."



Foto Pavel Kohout (c) 2008.
Fotografie byla použita na obálce autorovy knihy Finance po krizi.