Zodpovědnost = úspora 200 miliard ročně!

Naše země se zmítá na hraně finančního kolapsu, a přesto na horní palubě novodobí papaláši stále tančí a rozhazují plnými hrstmi. Po desetiletí projídání majetku vybudovaném v minulosti jsme plynule přešli do projídání budoucnosti.

Přestože jsou státní finance v alarmujícím stavu, nikdo se nezabývá tím, jak hospodařit ročně o 200 miliard úsporněji, nevytváří se krizové scénáře, natož aby se hledali zodpovědní, ale vesele se rozhazuje z kapes našich dětí dál! Všichni zúčastnění vědí, jakou setrvačnost má celý systém a všem je zřejmé, že škubnutí kormidla Titanic těsně nezachrání před nárazem do ledovce. Přesto jim svědomí nebrání v populistickém rabování. Nedonošená občanská společnost nemá dost sil, aby se proti praktikám blížícím se totalitnímu režimu ohradila.

Selhání elit

Nikdo z veřejných činitelů není dnes schopen nahlas vyslovit, že debata o státním rozpočtu ani v jediné své variantě nezahrnuje tu zodpovědnou. Ta se jmenuje přebytkový rozpočet, kterým začneme rychle splácet gigantické zadlužení. Slyšíme pouze alibistické kecy o tom, jak je většina výdajů obligatorních a bylo by tedy nutné změnit zákony nebo ještě lépe, že některé země jsou ještě nezodpovědnější. Nemáme skutečné vůdce, kteří by dokázali přesvědčit veřejnost, že legitimní je úvěr, který založí na budoucí výnosy a nikoliv ten, který kryje spotřebu nad rámec produktivity. Je nutné nalít lidem čistého vína a přestat okrádat naše děti. Konečně se musíme naučit žít „za svoje“. Není myslitelné projídat více, než jsme schopni ve tvrdé světové konkurenci na trhu vydělat. Zejména pak v situaci, kdy naděje na brzké zlepšení našeho výkonu je velmi malá. V nejbližších letech neuděláme zásadní díru do světa s levnou výrobou, perspektivní není ani vývoz energie vyrobené z uhlí a už vůbec nehrozí, že bychom se rychle vyšplhali na špičku v inovačním podnikání. Podpora inovačních start-up firem a malého podnikání je ve srovnání s podporou nadnárodních gigantů negativní.

S kým ne, už víme

Potřebujeme politiky, kteří nastaví novou úroveň odpovědnosti a vstoupí do ní s ambicí něco opravdového, i když velmi nepopulárního, odpracovat. Potřebujeme takové, kteří budou stavět na skutečných hodnotách a nebudou trávit čas budováním mafiánských struktur, legalizací nakradených peněz akciovými transakcemi, ani tunelováním státních zakázek. Potřebujeme osobnosti, které se nebudou bát nastavit systémové parametry férové vůči budoucím generacím. Životnost takových politiků nebude dlouhá, ale uskuteční-li potřebné reformy důchodového, zdravotního i vzdělávacího systému, zapíší se s čistým štítem nevratně do dějin. Budou muset dělat fundovanou politiku a méně politikařit.

Naděje na obrácení loupežníků na pravou víru je blízká nule

Dozrála nová generace, která přebírá upadající zdravotní péči, zaostalý vzdělávací systém, neudržitelný systém důchodů a hlavně monstrózní dluh. Ekonomická gramotnost není u nás na vysoké úrovni, ale natolik umí nastupující generace počítat, aby u voleb dříve nebo později vynesla mafiánské papaláše v zubech. Že „strana a vláda“ sjedná nápravu, už slyšíme od velkých stran příliš dlouho a trend je stále sestupný. Tak jako byl kdysi k smíchu Jakeš, dostávají se do trapného světla mimo jakoukoliv důvěryhodnost současní mocní. Kdo někdy budoval firmu nebo organizaci, ví, že předělat její kulturu netrvá několik měsíců. Každá kultura totiž přitahuje odpovídající lidi – organizace zaměřenou na rabování přitahuje lupiče bez ohledu na barvu, organizace zaměřená na podporu bezdomovců přitahuje lidi se sociálním cítěním se zcela jinak řazenými hodnotami. Je nemyslitelné, aby se z jedné stala druhá a naopak.

Lidský materiál, který takové organizace koncentrují, je pro opačnou činnost nepoužitelný. Organizace si ani nezvolí do čela lidi, kteří by se od tohoto konceptu odklonili. Dvě nejmocnější strany už dávno ovládl hlavní účel a už nemají dost sil ani vystavět věrohodné kulisy, o skutečné změny gubernátorům samozřejmě nejde. Příliš mnoho politiků si zvyklo, že politika není služba veřejnosti, ale uchopení moci pro své zájmy. Že nekradou všichni, není argumentem. Ti členové, co neloupí, totiž svým pasivním přihlížením podporují legitimitu takové politické kultury. Kultury, které jsme se chtěli před dvaceti lety navždy zbavit. Mnohé používané praktiky jsou přitom dnes srovnatelné s těmi, které používali komunističtí kádři.