Pavel Kopecký

13. 09.

Ideální prezident Čechů je Pinochet!

Pavel Kopecký Přečteno 6393 krát

Pinocheta do čela státu. Pinochet do každé rodiny. Pinocheta berte každé dvě hodiny. Pinochet vám pustí žilou. Tak tuhle „temnou perlu“ ze svých útrob nedávno vypudil známý „fotbalový boss“ Jaroslav Starka. Muž mnohokrát podezřívaný ze zločinného spolčení doslova podotkl: „Já vždycky říkám, že jediný demokratický prezident pro Čechy je generál Pinochet, který už bohužel nežije. Národ by měl někdo postavit do latě, to potřebujeme.“

Ejhle, další moderní občan, který sní o pořádném kroku zpět: vládě pevné ruky a krvavém výmazu občanských práv. Právě tohle všechno se totiž pojí se zmíněnou postavou soudobých chilských dějin. Což ale jeho středoevropskému obdivovateli nijak nepřekáží, aby své skandální tvrzení vzápětí neopentlil důrazem na to, že „zákon by měl platit pro každého“.

Žvanivý rozpor v řeči pofidérního podnikatele nicméně získává na děsivé vážnosti, když jej pojmeme jako aluzi na skandální prezidentskou amnestii Václava Klause, jenž mimo jiné zastavil Starkovo trestní stíhání kvůli údajnému únosu…

Nehodlám ztrácet drahocenný čas dalším rozborem nebo hodnocením onoho zarážejícího postoje, ale jedno se zdá zjevné. Zmíněný příznivec „léčby Klausem“ – a též vražednou diktaturou zbožňující ekonomický ultraliberalismus – vskutku pravdu nemá. Generál Augusto Pinochet stále žije. Žije, ač zemřel již L. P. 2006, přičemž památku na jeho státní převrat z 11. září 1973 bezmála překryla jiná, propagandisticky rovněž zneužitá tragédie roku 2001.

Motiv Pinocheta, ať už má jakoukoliv masku, vždycky přežije zapouzdřený proti vnějším vlivům. Najmě v té části lidové tradice, jež zřejmě nebyla políbena vzděláním, inteligencí nebo alespoň špetkou demokratických hodnot…

Vyšlo v Britských listech

10. 09.

Levice v nedbalkách

Pavel Kopecký Přečteno 2079 krát

K naplnění kvapící předčasné volby získávají jednu méně nápadnou, ale originální přidanou hodnotu. Demaskují pochybnou kvalitu českého partajního života. O valem upadající ODS nebo kolouskovsko-schwarzenbergovské TOPce hovořit nebudu, česká pravice léta důsledně dokládala, co dovede a kdo ji tvoří.

Nejnadějnější říjnové vyhlídky si drží levice, která však dělá vše, aby na ní paní Štěstěna (zase) zanevřela. Pouze pár příkladů.

Sociální demokracie rozpuštěním sněmovny zastihla sama sebe v negližé. Opoziční spánek trval mnohý pátek a stal se nadmíru pohodlným. Ze sladkého snění opoziční rutiny vznikl stav, v němž absentuje výrazný program, ale platí i normalizační slogan, že nejsou lidi. A jsou-li náhodou, předvádějí leccos s výjimkou jednoty. Za intrikánského dozoru prezidenta válčí o vůdčí místa a povolební směřování strany. Nebo minimálně kvůli frustraci ze skladby kandidátek oslovují soudy, aby vydaly předběžná opatření. Prostě pomáhají konkurenci vpravo i vlevo. Sobě sotva.

SPOZ musí být potěšena, když jí konkurence umetá cestičky. Pomáhá veřejnosti zapomínat, že zemanovcům by v názvu stačilo namísto čtyř slov to jediné, pod nímž se skrývá bezostyšné přidělování politických obročí vybraným podporovatelům jediného muže.

Jiná „prvnímu občanu“ blízká formace, komunisté, si na tomhle podkladu upevňuje rám vlastního protestního obrazu. Stvrzují povrchní dojem po kořisti neprahnoucí, nezkorumpované partaje, jež jediná zvedá antikapitalistická a antiimperialistická témata. Včetně zájmu o opuštění NATO při napadení Sýrie Západem. A že to třeba žádají jejich konzervativci, kteří se z vnitrostranických (nikoli ideologických) příčin vracejí na čelo kandidátek, při pohledu zvenku na váhu nepadá.

Občanská levice by měla vzít rychle rozum do hrsti. Pouze na pravici právem naštvané voliče už marně spoléhala vícekrát.

Vyšlo v deníku E15

06. 09.

Farizejství po česku

Pavel Kopecký Přečteno 2707 krát

Na střední Evropu připadá letos hrst podzimních voleb. Začne se v Německu, pokračovat bude v Rakousku, v říjnu přijde velká chvíle České republiky.

Německé výsledky jsou patrné předem. Přes přesvědčivější televizní vystoupení sociálnědemokratického vyzyvatele Steinbrücka vyhraje CDU/CSU kancléřky Merkelové. S programem, jenž se od programu SPD dvakrát neliší. A zvažován je vznik velké koalice.

V Rakousku jsou rozdíly víceméně kosmetické. Lepší vyhlídky má sociálnědemokratický kancléř Werner Faymann, v závěsu za ním jsou pravicoví lidovci a pokračování koaličního partnerství dvou místních „titánů“ nemá reálnou konkurenci.

U západního i jižního souseda dominuje v kampaních nuda a například „cesta do Řecka“ se zmiňuje věcně. Stran podpůrných peněžních toků, protože oba sociální státy se mají slušně.

Česko s předčasnými volbami, to je jiný tabák. Ani po letech vládnutí „nejhoršího ministra financí“ Miroslava Kalouska nám šálek helénské kávy dosud nehrozí, ale přesto v srdci Evropy značíme unikum: jediní nemáme kondici. Ač pojednou dostáváme statistické prášky na uklidnění, že jsme z nejhoršího venku…

Tematických tahounů předvolebního boje je i tady málo, drtivé většině občanstva stačí bohatě ono neurčité, že budou hlasovat proti takzvané „trojkolce“. Významnému zdroji úpadku české ekonomiky, střelhbitého růstu veřejného dluhu, leč zejména demokratické kultury.

Konsekvence těchto či dalších fenoménů zasáhly jejich stěžejní původce různorodě. LIDEM existuje výhradně teoreticky a „VeVerky“ pohlcuje Úsvit. Za vousem schovaný Petr Nečas se hodlá uklidit na CEVRO Institut za dalšími „perlami“, Langrem a Vondrou. Samotná ódéeska si může gratulovat, neboť Klaus konal pouze průzkum bojem. „Superklausovskou“ municí přesto ODS slušně poškodil, takže dezorientovaní „modří“ vyškrabují poslední zbytky kádrů a invence. Tenze v jejich nitru jsou skoro hmatatelné, pročež výstupem se stalo skupinové šílenství se symptomy kodexu partajního chování, prolongace kandidátek, kreslení kosočtverců nebo Miroslavy Němcové v úloze (pražského) superlídra.

Lépe by občanští demokraté pořídili s jihomoravským předákem Petrem Fialou. Autoritou polistopadové politologie, úspěšným rektorem Masarykovy univerzity a solidním ministrem školství. Neokoukaným nástupcem svého „nejlepšího“ porevolučního předchůdce, z hnutí Pro sport a zdraví zčerstva vyštípaného Dobeše. Profesor Fiala má totiž zjevně cit pro pravý okamžik. Začínal sice na pozici prohabsburského monarchisty (!), ministerskou seslí se spíše promyšleně promlčel, leč chytře zvolená taktika spasitele Občanské demokratické strany mu umožní projet kdysi neprostupnou strukturou jako nůž máslem. Nouze o něj zvýšila zájem, víc než o jiného profesionálního skokana, Jakuba Jandu.

Příznačně daleko výhodnější pózu než ODS zaujímá struktura s orwellovským názvem Tradice, Odpovědnost, Prosperita. Její vůdce Kalousek hlásí, že on nic, on obránce demokracie proti „Vůdci“ Zemanovi. Bývalí přátelé tím stojí proti sobě, ale protože protiklady se, jak známo, protínají v nekonečnu, oba pílí k témuž cíli. Oslabení České strany sociálně demokratické, prý hlavního konkurenta topky.

Něco tu falíruje. Je-li Miloš Zeman vážnou časoprostorovou zkratkou, červí dírou do stalinské Moskvy, neměl by Karel Schwarzenberg burcovat své voliče, aby podepřeli Bohuslava Sobotku? Jedině to jej uchrání nařčení z další cizelované licoměrnosti. Farizejství po česku.

Vyšlo v Parlamentních listech

Archiv článků: září 2013

Ideální prezident Čechů je Pinochet!

Levice v nedbalkách

Farizejství po česku

Blogeři abecedně