Pavel Kopecký

15. 10.

Bezbarvá politika

Pavel Kopecký Přečteno 3062 krát

Proběhly volby do místních zastupitelstev. Doprovázené pak přesně padesáti procenty třetiny voleb senátních, anžto se žádné z aktuálně obsazovaných křesel nepodařilo zasednout hned v 1. kole. Nejvíce šancí v nevyzpytatelném kole druhém mají kandidáti ČSSD, kterým se ale přesto rozevřely nůžky mezi dneškem a výsledky z epochy nazývané „oranžová tsunami“. Každopádně jde o zisk prozatímně slušný. Symbolizovaný i výrazným náskokem nestora a předsedy Senátu Milana Štěcha, o němž kolegové v horní komoře s úsměvem vyprávějí, že by mohl svůj pelhřimovský obvod reprezentovat rovnou ze zákona.

Dvojvolby se staly též potvrzením prognóz o druhém dechu KDU-ČSL, jíž přineslo zřetelný prospěch omlazení ve stínu hlavního dění a to, že se zapojila do vládní trojkoalice. U veřejnosti oblíbené už prostě proto, jelikož minulost spojená s Petrem Nečasem nechala laťku spadnout hodně hodně nízko. Stabilita a klidná síla jsou opět v kurzu.

Příležitost juchat radostí má rovněž hnutí ANO 2011, neboť ohledně Senátu své lidi mít prostě bude a ve velkých městech, na něž se soustředilo, také zaválelo. Zavedené partaje babišovci dobrým marketingem porazili ve většině statutárních měst (zpravidla oslabili socdemokraty). Byť je pravdou, že na jejich tamější politiku už bude lépe vidět a vliv Babiše jukajícího na kandidátově plakátu tak zeslábne. Ve všech možných významech.

Oproti evropským volbám se v povahou jiném klání nedařilo náhle mravokárné TOP 09, jež naráží na comeback lidovců, rozmach ANO či jistou vyčpělost aristokratické veteše. A chřadnoucí ODS nezbývá než říkat, že dopadla lépe, než čekala a modlit se tiše, aby Petr Fiala nebyl skutečným „černým ptákem ptáků modrých“.

Stručně by se výsledky voleb daly shrnout tvrzením, že po 25 letech od zrodu nepolitické politiky triumfuje její hodnotově bezbarvá obdoba.

Glosu zveřejnil deník E15

01. 10.

Rozkmitat celý region

Pavel Kopecký Přečteno 3268 krát

V jednom nedávném komentáři jsem uvedl, že Spojené státy americké musejí vydávat hodně energie, aby neztratily před světovou veřejností tvář. Ona totiž politická paměť není tak krátká, jak by se mocným hodilo. Ubývá-li autorita, ztrácejí se i příležitosti k lavírování. Zatímco loni spousta neochvějných bojovníků za lidská práva vzývala washingtonské hrozby Damašku, aktuálně (ne)nápadně mlčí k leteckým a raketovým atakům na nepřátele asadovské strany v Sýrii.

USA udělaly logický krok, který musel přijít. Po úderech proti iráckým povstalcům sdruženým v takzvaném Islámském státu nemohly nenapadnout jejich pobratimy v sousední zemi. Inkriminovanou organizaci/stát prohlásily úhlavním nepřítelem civilizace, tudíž nebylo vyhnutí. Současně je vysoce pravděpodobné, že toto angažmá se roztáhne v čase i dimenzích. Už kvůli tradičním velmocenským zájmům okcidentu v oblasti důležité uhlíkatými zdroji, dopravními tepnami, blízkostí Evropě nebo Turecku (významnému členu NATO), jež se ale vůči IS opakovaně projevovalo vstřícně...

Rázná islamistická prohlášení o konci důsledků Sykes-Picotovy smlouvy z roku 1916 mluví za vše. Zpochybnění výsledků Velké války vysílá jasný signál o záměru vygumovat události celého století. Až tak se podařilo region rozkmitat. Nepromyšlené ozbrojené zásahy, na prvním místě protiprávní detronizace někdejšího západního miláčka Husajna, a masový účin „arabského jara“, daly vzniknout vakuu po autokratických režimech. Z mnohaletých zmatků se vynořili radikálové, kteří pracují s pansunnitskou anebo protiimperialistickou rétorikou (viz „křižácké tažení“). Ozbrojené údery proti nim jsou další perličkou, jež mezi řádky hovoří o propojenosti zdánlivě nesouvisejících úkazů.

Obama se snaží předstírat, že k žádné koordinaci s tradičními soupeři nedochází. Přitom nějakou formu pomoci teheránských a damašských vládních kruhů neodvodí snad pouze lidé naprosto zaslepení. Zvláštní důraz na hodnocení útoky proti IS v Sýrii klade také Ruská federace, neboť správně dovozuje, že informování Asada není stejné jako irácká žádost o pomoc. Takové další porušení mezinárodního práva při vyvažování vlivu Íránu a Ruska se Moskvě svým způsobem přece jenom hodí, jelikož stran Ukrajiny, potažmo Krymu, se snad o ničem jiném ani nemluví.

Vzdušné výpady do Sýrie mají ovšem též další zvláštnost, hodnou pozornosti různých jednostranných obránců mezinárodních úmluv a lidských práv. Na straně demokratické republiky se spojenecky angažují orientální monarchie. Namátkou Katar nebo Saúdská Arábie, která již pro potlačování svobod menšin i většin (doma i v zahraničí) udělala maximum.

Sunnitské země Arabského poloostrova nikdy nezapomínají hrát dvojí hru. Pomáhají krýt zásah Bílého domu, svého patrona a vyzbrojovatele, aby nezískal propagandistickou protiislámskou nálepku. Paralelně si však nic tak nepřejí jako rozmach své moci v oblasti. V ní se střetávají s Íránem nebo asadovci, proti nimž pomohli vybavit již nejednoho džihádistu.

Ať je jinak pravda kdekoli, takhle zašmodrchané východní předivo jen tak někdo nerozmotá. K vytváření funkčních protiteroristických koalic zjevně není vůle – a ani nebude. Na honem poslepované spolky „dobrovolných hasičů“ k utlumování nebezpečných požárů nemohou fungovat už proto, jelikož uvnitř nebude skutečné jednoty a všichni se budou navzájem ostražitě pozorovat. Ještě se dočkáme mnohého. Hlavně nových výzev k boji s terorismem!

Psáno pro slovenský deník Pravda

Archiv článků: říjen 2014

Bezbarvá politika

Rozkmitat celý region

Blogeři abecedně