Od plánu na obsazení Iráku si Spojené státy slibovaly ovládnutí bohatých ropných jezer, jakož i získání nových vojenských základen. Z nich by krom jiného mohly držet v šachu rozpínavý šíitský Írán, který představuje úhlavního nepřítele Státu Izrael. Trojského koně Washingtonu v energeticky či komunikačně závažné oblasti. Protiprávní invaze však dopadla jinak, než strategičtí plánovači plánovali. Vojenské vítězství v Mezopotámii USA následně prohrály a postupně také destabilizovaly široký region. Fiasko jejich blízkovýchodní strategie se tak rovná dokonalému paradoxu. Místo, aby byla prodloužena životnost globální dominance supervelmoci neboli „Pax americana“, akcelerovala se další válka o hegemonii.