Na hlavu poražená slovenská pravice je teď celá vrtohlavá. Takové voličské podchycení vlastní neschopnosti přeci jenom nečekala. Lidové bouře proti „gorilám“ (ať již stálo v pozadí kauzy cokoliv) dokonaly dílo její volební zkázy a Smeru zřejmě nahnaly i občany, kteří se k Robertu Ficovi dříve neznali. Jednobarevná vláda levice bude vlastně grandiózní tečkou za existencí stůj co stůj slepené protificovské koalice, jíž od začátku „vrzalo v kloubech“. Shluk navzájem leckdy málo souladných politických programů prostě záhy musel získat obrovské trhliny. Při „zkoušce Evropskou unií“ se ukázaly smrtelnými.

Svým způsobem repete slovenské situace (až na předčasné volby nebo ochotu obyvatel masově protestovat proti zlořádům) máme v České republice, kde rozhádaný kabinet očividně stále nejistějšího, ale o to zatvrzelejšího Petra Nečase láme rekordy neoblíbenosti. A pohromadě drží už výhradně „zázrakem“ touhy po moci. Třeba Věci veřejné nebo Karel Schwarzenberg, permanentní nespokojenci a odcházeči z vlády, budou tudíž kabinet hájit až do roztrhání těla.

Přesto byla nervozita provázející povolební zprávy z východu bývalého Československa hmatatelná. Ficův triumf u nás vyděsil také některá média. Hlavně převažující nelevicový tisk, mimochodem pro opozici obvykle opravdu špatně dostupný. Deníkové titulky o „vládě jedné strany“ se staly ukazateli do rozličných směrů. Za prvé stále potvrzují známou skutečnost, že v práci s ideologickými nálepkami dnes suverénně dominuje pravice. Za druhé vlastně poodhalují obavy, že při příštím zápase o sněmovnu už nepostačí hysterický „antiparoubkismus“ či podpírání „řecké lži“ falešných složenek.

Výhledy na obdobu „skandinávského“ úspěchu slovenské sociální demokracie jsou zde samozřejmě nulové, ale inspirují k dalšímu kolu úvah o společném postupu české levice.


Glosu zveřejnil deník E15