Terorismus přináší hrůzu. Už popisná hodnota samotného termínu není pevně dána, čímž vzniká slušná propagandistická prapolévka. Existuje spousta definic, pročež se v ní může skrýt všecko i nic. Všude a nikde se pohybují perfidní teroristé, z nichž lze tvořit bezvadné marketingové značky. Nadarmo se neříká: "Osoby, které šíří nejděsivější představy, se stávají nejmocnějšími."

Snad to máme dosud v živé paměti z bushovské epochy, kdy byly provozovány úplné zastrašovací orgie. „Tance smrti“ kolem značky al-Káida s jejím pozemským ztělesněním – bin Ládinem. Položky ze seznamu reálných/pomyslných nepřátel Spojených států amerických a Západu dostávaly potom podle potřeby nálepku. Takto „poctěny“ byly například i vysloveně sekulární režimy.

Z jedné profesionálně vedené organizace náboženských fanatiků vzešel úhlavní civilizační nepřítel. Ďábel manicheistického zápasu dobra se zlem, díky jehož útokům nebylo problémem řádně „vrtět psem“. Rozhýbat figurky na světové šachovnici, jež měla po konci bipolární, tj. 3. světové války změněné parametry.

Čtvrtá světová, proti globálnímu teroru, nabyla důležitých mezníků v obsazení strategického Iráku a Afghánistánu. Vývoj tím opsal kruh, jelikož v osmdesátých letech zde USA, onen Velký Satan (ve spolupráci s islámskými státy regionu) napomohl vzniku al-Káidy.

Boje o naftová ložiska, dopravní trasy, maková pole nebo oslabení úhlavních nepřátel klíčových spojenců dopadl, jak dopadl. Náboženský terorismus přirozeně vymýcen nebyl, Irácká republika zůstává nestabilní a v Afghánistánu se do značné míry kopíruje fiasko sovětské invaze z roku 1979.

Podivuhodné však je, že s ústupem od okupačních ambicí (a s přibližováním Obamova prezidentského „reparátu“) se kryjí úspěšné zásahy vůči „mediálním“ špičkám al-Káidy. Prý struktury na umření.


Glosa vyšla v deníku E15