Hned úvodem musím říci, že tentokrát jsem se rozhodl poskytnout prostor k přetisku autorského textu své kolegyně, docentky ekonomie Ilony Švihlíkové, které v Hospodářských novinách vyšel zajímavý komentář na téma prezidentské volby...




Karel Schwarzenberg ve své kampani vystupuje (a je prezentován), jako by nebyl silně spjat s touto vládou a jako by – na rozdíl od Miloše Zemana – za sebou neměl důležité politické skutky v oblasti zahraniční politiky. Floskule o „noblese“ či nadšení ze šlechtického titulu sice mohou být příznaky lokajského syndromu, ukazují ale, že řada občanů dost dobře neví, s jakými činy je Karel Schwarzenberg spjat, či pod nimi přímo podepsán.

Připomeňme, že to byl Karel Schwarzenberg, který se zasazoval za americký radar v Brdech, který byl drtivou většinou obyvatel tvrdě odmítán. Karel Schwarzenberg také aktivně prosazoval uznání mafiánského „státu“ Kosovo, a narušil a dlouhodobě poškodil naše dříve výborné vztahy se Srbskem. Sám o této skutečnosti hovoří jako o „uznání faktu“. Je zajímavé, že Slovensko (Rumunsko, Maďarsko, Španělsko, Kypr – z členských států EU) toto „uznání faktu“ neprovedlo a rovněž tak většina zemí v OSN.

Karel Schwarzenberg nebyl schopen vytvořit žádnou ucelenou koncepci zahraniční politiky, pokud za ní ovšem nepovažujeme zcela bezkoncepční rušení zahraničních ambasád. Nejenže k tomuto kroku neexistuje žádná nákladová analýza, ale výběr zrušených ambasád dává tušit, že byly zohledněny zájmy nějaké úplně jiné země než České republiky. Byly ignorovány ekonomické zájmy ČR v Africe a Latinské Americe. Ekonomická diplomacie pod jeho vedením neexistuje, protože dodnes nebyl vyřešen kompetenční spor mezi MPO a MZV. Nejenže nebyl vyřešen kompetenční spor, ale spolupráce mezi oběma ministerstvy je na nejnižší úrovni za dobu existence ČR.

Karel Schwarzenberg je prvním místopředsedou vlády a je předsedou koaliční strany TOP09. Je to on, kdo „kryje“ Miroslava Kalouska a jeho řádění v oblasti veřejných financí.

Připomeňme, že navzdory sloganu o rozpočtově zodpovědné vládě, dodnes nebyl proveden audit výdajů, místo toho se provádějí škrty (bez analýzy sociálních dopadů a bez analýzy na ekonomický růst země) v sociální oblasti „hlava nehlava“. Česká republika se tak „přičiněním“ Miroslava Kalouska dostala do dlouhé recese a na rozdíl od svých sousedů ještě nedosáhla předkrizové úrovně (2008) HDP. Pokles spotřeby domácností je podobně dramatický jako ve státech postižených dluhovou krizí. Výkonnost ekonomiky klesá a dynamicky se zhoršuje vývoj u domácích zakázek. Propad reálných mezd je srovnatelný jen s „balíčky“ Václava Klause v 90. letech. Totálně selhává plnění daňového inkasa a místo zamyšlením se nad důvody, následují další škrty, které dále omezují domácí poptávku.

Karel Schwarzenberg je součástí této vlády a nemůže předstírat, že snad spal (pokud platí jeho slogan, „když se kecají blbosti, tak spím“, znamená to, že prospal celé dosavadní funkční období vlády), když bylo navrhováno školné, zaváděny škrty v sociální oblasti (se silnými dopady například na postižené spoluobčany) či prosazeny takzvané církevní restituce. Především v případě tzv. církevních restitucí a spjatosti Karla Schwarzenberga s představiteli katolické církve spatřuji velké nebezpečí v ohrožení sekulární povahy státu a snahu o rekatolizaci nejateističtější země světa.

Stejně tak se nemůže vyvázat ze své odpovědnosti za amnestii prezidenta republiky. Vláda je odpovědná jako celek, a pokud s amnestií nesouhlasil, měl příležitost se s tím čestně vypořádat – odejít z vlády, a ne utéci z Poslanecké sněmovny jako malé děcko.

Nakonec bych ráda uvedla, že funkce prezidenta je velice náročná, po fyzické i psychické stránce. Karel Schwarzenberg byl po poslední debatě s Milošem Zemanem zřetelně velmi unaven. Není to týrání chtít po 75letém člověku takové vypětí?