Prezident Donald Trump rozjíždí války obchodní, vzývá výstavbu festovních kosmických vojsk a (strategické) cestování na Mars, ale jinak se tento „politický marťan“ poznenáhlu tváří jako velký mírotvorce. Aspoň co se dotýká Korejského poloostrova, kde minimálně z pohledu mezinárodního práva od první poloviny padesátých let neuhasl vojenský konflikt.

Možná by se tamější následky tříletého střetu mezi Východem a Západem (byť zaštítěného vlajkou OSN) – jehož se mimochodem zúčastnili i Čechoslováci – dávno „vstřebaly“. Kdyby ovšem nebylo úporných snah USA a SSSR (nebo později ČLR) o zakonzervování permanentní bezpečnostní tenze mezi dnes „chudým Severem“ a „bohatým Jihem“. V KLDR tudíž panuje „nejmladší z rodu Kimů“, jenž po vzoru otce i děda uplatňuje staré militaristické heslo „kulomety místo másla“. Rovněž proto uctívaná státní doktrína čučche (tj. soběstačnost), která má „výzkumná“ centra po širém světě, opakovaně zápasí s hladomory. A černý paradox nedostatku potravin či spotřebního zboží náleží mezi všudypřítomné „sociální jistoty“ režimu.

Nově, po propuštění „zaminira“ Tilersona, to vážně vypadá na deeskalaci až zbytečně vyhroceného stavu. Provázaného s fakty, že severokorejský diktátor musí uvnitř tuhého systému krutě obhajovat nejvyšší post (a s ním svůj život), kdežto lídr USA „jedině“ čelit nepřestajným útokům domácích (levicových) politicko-mediálních elit. Kruhů stále ještě šokovaných jeho vítězstvím a bezkoncepčností politiky.

Trumpova impulzivnost nedouka, jíž mimo jiné zhusta ventiluje na sociálních sítích, způsobuje americké administrativě zmatky doktrinální i personální povahy. Aktuálně zrodila vážně nečekaný krok. Namísto (oboustranných) výhrůžek kárným útokem se vzývá denuklearizace, případně vůbec odstranění zbraní hromadného ničení. Když vše selhalo, tak prostřednictvím osobního potkání dotyčných předáků. Což je nový interesantní rozpor, neboť krom jiného znamená skrytý pardon likvidace Kimova polorodého bratra prostředkem hromadného ničení. Ačkoliv je pravdou, že malajsijský atentát nervovým plynem VX nebyl dosud oficiálně dořešen nebo že některé obdobné vražedné útoky zavánějí širší zpravodajskou hrou…

V každém případě je nový novosvětský plán, přes nepřímou podporu Pekingu a Moskvy, dost bizarní. Přičemž jeho výsledky budou nanejvýš dílčí. Proč? Peking potřebuje nárazníkovou zónu, Moskva alternativní odbytiště a stabilitu v sousední zemi, Washington zase záminku k antičínskému vyzbrojování Japonců i Jihokorejců. Nikdy se nadto nevládne tak hladce, jako v érách přiměřeného strachu.


Psáno pro časopis Argument