Letos jsem měla při výběru filmů šťastnou ruku na filmy, které ocenily jak poroty, tak publikum. Hlavní soutěž vyhrál bulharský film Blažiny lekce, soutěž Proxima jihokorejské Početí a diváckou soutěž opanovalo francouzské Ve jménu cti.

Nevím, čím to je, ale za těch skoro 20 let, co do Varů na festival jezdím, se mi téměř vždy povede vidět vítězný film hlavní soutěže. A to rozhodně neobíhám všechny soutěžní filmy, naopak: většinou z týhle sekce jdu na maximálně 2-3 filmy. Začalo to už prvním ročníkem, na který jsem jen na otočku přijela a viděla 2 filmy. Jeden z toho ten rok vyhrál hlavní soutěž. A od tý doby se to se mnou vleče. Někdy teda vidím jen část vítězného filmu, protože z něj uteču, ale letos tomu bylo jinak.

Hlavní soutěž vyhrál bulharský film Blažiny lekce, který tematizuje scammery okrádající důchodce. Na jeden takový telefonát se nachytá i hlavní hrdinka, která své úspory podvodníkům doslova vyhodí z okna. To, jak se s nastalou situací vypořádá, můžeme v sugestivním příběhu o celkem 114 minutách sledovat, a rozhodně si myslím, že nám ani jedna minuta neunikne. Bravurní herecký výkon herečky v hlavní roli i solidní příběh, kdy o podobně okradených obětech slýcháme do teď, rozhodně nezavdal příčinu k odchodu ze sálu před závěrečnými titulky. Příběhu nechybí ani pořádně černý humor.

O něco pomalejším tempem, byť rovněž okořeněn vtipem, je vyprávěn jihokorejský film Početí. Hlavní hrdinka je úspěšná spisovatelka, jejíž kariéru, ale i tvůrčí invenci nabourá neplánované těhotenství. V úmyslu jít na potrat ji navíc nepodpoří její partner, byť se dříve dohodli, že děti mít nebudou. Po mainstreamových nepokrytě šťastných těhulkách, o kterých často píší muži, se jedná o osvěžující ženskou perspektivu přístupu k těhotenství a mateřství. Skvěle vypointovaná podívaná, kterou byste si neměli nechat ujít.

Pro mě překvapivým vítězem divácké ceny se stalo historické francouzské drama Ve jménu cti. Za mě řemeslně dobře odvedená podívaná se spoustou akčních šermířských scén podepřená soudržným příběhem, víc nic. V sále jsem zůstala, nadšená jsem nebyla, pohoršená také ne. Myslím, že se jedná o vcelku zapomenutelnou a zaměnitelnou podívanou, kterou bych s klidným svědomím dále nedoporučila.

Letos jsme tedy viděla trojlístek vítězů a zároveň přibrala další festivalovou zkušenost, která mě posunula na další, byť nechtěnou, úroveň festivalového mazáctví. Prosím pěkně, pokud budete potřebovat očního lékaře během festivalu, tak jsem obvolala prvních 10, co na mě vyplivl vyhledavač, a nikdo ani k akutnímu vyšetření v žádném případě nebere, ani po nabídnutí plné úhrady vyšetření. Ironií osudu je, že ve městě, kde se koná vyhlášený filmový festival a dá se očekávat nápor na mnoho párů očí, oční pohotovost v nemocnici není, musíte do Sokolova. Tak doufám, že Vás podobný martyrium nečeká!