Moje komunální volby 2014 aneb Jak jsem neměl pořadové číslo
Po nedávném přestěhování po 31 letech z Prahy 1 jsem se jako čerstvý občan Prahy 6 vydal v sobotu dne 11. října po jedenácté hodině dopolední k volební urně. Stále ještě neberu možnost volit dle svého svobodného rozhodnutí jako samozřejmost, nýbrž jako právo, kterého je třeba si vážit a které je třeba naplnit. U člověka, který, bohužel, většinu svého života strávil v totalitním režimu, to snad lze i po pětadvaceti letech pochopit. Je to ostatně jedna z mála „vymožeností“, které nám ve stupňujícím se zklamání z toho, kam jsme dospěli (či spíše nedospěli) za ono poslední čtvrtstoletí, ještě zbyly.
O autorovi
Publicista, autor několika knih se sportovní tematikou. (* 8.12.1943). Vystudoval žurnalistiku na Karlově univerzitě. Zakládající redaktor, později zastupující šéfredaktor a zástupce šéfredaktora týdeníku Student, časopisu pro mladou inteligenci, který vycházel ve vydavatelství Mladá fronta. V roce 1969 jako vůbec první člověk propuštěn z MF z politických důvodů. Až do roku 1977 různé profese - např. náborář v divadle, studnař, korektor.
Babiš vsadil na všeluxující taktiku. Potřebuje, aby lidé co nejméně přemýšleli
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
