Krize patří mezi velmi frekventovaná slova, čímž ztrácí částečně svůj skutečný obsah. Přidá-li se k tomu adjektivum vládní, pak máme zaručený novinový titulek, který čtenář už ani nevnímá. Respektive bere jej jako status quo s latentní potencí. Holé konstatování faktu. No a?
Asi to taky znáte. Na chvíli si zdřímnete a probudí vás sen živý jako film. Obrazy jsou trochu rozmazané, ale příběh, který skládají je až děsivě realistický.
Titulek dnešního textu jsem si vypůjčil ze hry Macbeth od Williama Shakespeara. Přemýšlet totiž o proměnách dnešních mocných i nemocných vládců to opravdu nemá smysl.
V pátek 1. dubna jsme s přítelem Janem Hnízdilem uvedli do života Výzvu NEO 2011. Jde o záměr, který se stává platformou pro rozumné síly občanského vzdoru.
Aristotelés kdysi řekl: „Kde se neúčastní veřejné debaty, týkající se základních problémů, žije mimo obec, ten se musí buď povznést na úroveň bohů, nebo klesnout na úroveň zvířete. Obě možnosti jsou pro společnosti velmi zrádné.“