Žijeme v době permanentních i latentních krizí nejrůznějších oblastí. Hovoříme o krizi ekonomické, celospolečenské, mravní, duchovní, hodnotové, ale i politické. Při kumulaci všech možných krizí přestáváme být ostražití, neboť i krize považujeme za průvodní jev doby a jistý druh standardu či normy.
Česká národní banka je přeceňovaná i podceňovaná zároveň. Je tajemná, záhadná a někdy až démonická. Dokonce se někdy zdá, že žije v jiném světě, mimo čas a prostor, v němž žijí ostatní.
Některá slova svým častým nadužíváním působí již jen jako bezobsažná hesla z plakátů. Platí to o krizi, o korupci, o změně a bohužel to platí i o demokracii.
Opona se pomalu zvedá. Osoby a obsazení nového představení teprve luštíme z krásně natištěného drahého programu. Na scéně zůstaly i postavy z her, jež se hrály v uplynulých sezónách. Naši starší furianti se nám tak promíchávají s těmi služebně mladšími a s úplnými nováčky. Sedíme, zíráme a ani nedutáme.
V pondělí čtvrtého listopadu se rodina, přátelé a známí rozloučili ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria s Ferdinandem Havlíkem. Bylo mu 85 let.
Komentovat dění na domácí politické scéně je vlastně zbytečné, neboť se komentuje samo. Politická produkce ovšem není izolovaným světem, který by žil vně společnosti.