Firma Phar Service získala několik lukrativních zakázek ve zdravotnictví. Shodou okolností patří dnes synovi ministra Jankovského (VV). Jak je vidět, Řebíček má své následovníky. Svět je malý a o náhody není nouze.

Konsorcium PPF Advisory odstoupilo z veřejné soutěže o stamiliardovou ekologickou zakázku. Prý kvůli nespecifikovaným politických tlakům. Mělo jít také o posudek soudního znalce Tomáše Ježka, bývalého ministra pro privatizaci. Ten uvedl, že se jej snažil ovlivnit Vladimír Mlynář v dresu PPF (bývalý ministr a dnešní spojenec TOP 09). Ježkovy voči! Ten umí to a ten zase tohle a všichni dohromady vydělají moc.

Libor Michálek, hlavní hrdina kauzy Drobil a spol., tvrdí, že jeho jmenování šéfem SFŽP musel loňského července tzv. posvětit vlivný ostravský podnikatel a údajná šedá eminence místní ODS Daneš Zátorský. Mimo jiné majitel stavební firmy VOKD nebo leteckého opravárenského centra v Mošnově. Dnešní čtyřicátník začínal v polovině devadesátých let jako policista. Docela úspěšná linka – policie – byznys – politika, nemyslíte?

Podle hodnocení Světového obchodního fóra se Česká republika propadla v globální konkurenceschopnosti jen za poslední rok o pět pozic níže. Nejhůře jsou hodnoceny naše instituce. Jedna strategie střídá druhou a ono pořád nic.

Je zajímavé, jak se čeští miliardáři přeorientovali na investice do zdravotnictví a jak se chystají investovat do privátních penzijních fondů. Úzká vazba na stát je pro ně přirozenou podmínkou úspěchu. Mimochodem – co bude s malými nemocnicemi, až je opustí lékaři? Možná si je koupí privátní investor a obnoví provoz v čistě privátních podmínkách. Ostatně Chrenkův Agel ukázal cestu ostatním. Dodávat, že se jedná o přítele Grosse či Langera je zbytečné.

Exšéf lidovců Cyril Svoboda se nechce vzdát sporného dědictví. Těžko pochopitelná zarputilost křesťana.

Za drahé autolékárničky pro armádu půjde určitě někdo bručet. Tedy, možná. A co třeba i za gripeny nebo pandury? A nebo, že by i za padáky? Ale kdepak. Jsme přeci v ČR.

Třaskavá směs pragmatismu, populismu, falešného neoliberalismu, nevyzpytatelnosti a nerozhodnosti. Těmito slovy charakterizoval jeden zahraniční novinář, působící dlouhodobě v Praze, současnou českou vládu. Není co dodat.

Skupina mladých výzkumníků z Karlovy univerzity vyvinula nový systém, který prokazuje dosavadní praxi u veřejných zakázek. Pracuje pouze s dohledatelnými otevřenými zdroji. V první fázi se zaměřil na ministerstva. Výsledek? Jen polovina zakázek jde přes veřejné soutěže. Ostatní jsou téměř nebo zcela neveřejné a většinou končí u předem vybraných favoritů. Obvykle se totiž přihlásí jen jeden zájemce. Program má pokračovat i sondou do krajů a obcí. Ten, kdo nazývá naši zemi banánovou republikou, by se nejspíše měl banánům omluvit.

V posledním pořadu Reportéři na ČT 1 byla obsáhlá reportáž o privatizaci OKD a následném vstupu uhlobarona Bakaly. Jisté je, že k rozsáhlému majetku přišel pan miliardář velmi výhodně. Tehdejší Grossův ministr financí Bohuslav Sobotka říká i po letech, že to bylo OK. Nemohu se ubránit dojmu, že to dnes vyhovuje i konkurentovi v boji o předsednický post v ČSSD. To by pak ale mohlo znamenat, že se některé kauzy vysílají na objednávku? U nás?

Ministr financí se v tichosti připravuje na prodej ziskového Letiště Praha. Kvůli tomu vzniká tzv. Aeroholding, který bude mít 7 dceřinných společností, včetně ztrátových ČSA. Ve statutárních orgánech najdete zajímavá jména. Tomáš Hudeček – zastupitel TOP 09 na pražském magistrátu. Tomáš Haas – poradce ministra financí, dříve poradce prezidenta Klause a dnes horlivý propagátor TOP 09. Zdeněk Zajíček – náměstek ministra financí, dříve náměstek Langera na vnitru a ještě dříve spojenec Rudolfa Blažka v pražské ODS. A najdete tam i ekonoma Pavla Kohouta, dříve experta skupiny PPF, poradce ministra Sobotky a také ministra Tlustého, a de facto hlavního architekta tzv. rovné daně. Zajímavá sešlost.

V dubnu 2010 jsem zaslal generálnímu řediteli ČEZ Martinu Romanovi otevřený dopis a položil jsem mu několik otázek. Odpověď jsem samozřejmě nedostal. Ptal jsem se také na výhodné nákupy akcií ČEZ těmi, kteří sedí v orgánech ČEZ. Ptal jsem se i na jeho osobní plat. V roce 2008 to bylo 14 mil. Kč měsíčně, což je 170 mil. Kč ročně. Ale nejen to. Pan generální se také zapojil do výhodného nákupu akcií a nebo jejich opcí. Výsledkem jsou další bonusy. V součtu je to dalších několik milionů navíc. Tentokráte v eurech. Ale podle ČEZ se jistě nejedná o insider trading ani o insider handel.

Další otázka se týkala úspěšnosti akvizic ČEZ na Balkáně, především v Albánii. A v neposlední řadě jsem se dotázal i na případné finanční příspěvky politickým stranám. Jsme v ČEZku a tak se odpovědí nedočkáme. Možná bychom se měli zeptat nových členů dozorčí rady. Tedy Martina Římana (ODS), Jana Kohouta (ČSSD) či Ivo Foltýna, Eduarda Janoty a Zdeňka Hrubého, což jsou nominanti TOP 09 nebo Lukáše Hampla z ministerstva dopravy, který zastupuje VV. Kdo koho vlastně řídí?

Pavel Telička, syn českého komunistického diplomata Františka Teličky, který působil v kubánském oddělení Velvyslanectví ČSR ve Washingtonu. V roce 1986 vystudoval práva a vstoupil do KSČ. Pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí. V r. 1998 se stal náměstkem ministra zahraničí a později vedl český vyjednávací tým v době přístupových rozhovorů o vstupu ČR do EU. Dnes lobbista. Nyní poradce ministra dopravy.Odměna – 1,7 mil. Kč ročně. Pavel se umí prosadit v každé době.

Švýcarská prokuratura poslala do ČR už v r. 2008 48 šanonů spisu k finančním transakcím kolem privatizace MUS a podle otevřených zdrojů údajně i vazeb na investiční skupinu Appian Group. K dnešnímu dni jsou prý přeloženy do češtiny pouze dva. To znamená jeden šanon ročně. Počítejte se mnou.