Asi před pěti lety pronajal náš soused vedlejší byt v našem domě. Nastěhovala se do něj japonská rodina. Otec, vrcholový manažer velké japonské společnosti, matka a školou povinná dcera.

Potkávali jsme se často. Každé setkání bylo příjemným zážitkem. Vždy je doprovázel milý úsměv a jemný úklon našich nových sousedů. Chovali se velmi přirozeně, skromně a nesmírně zdvořile. Byli jsme si blízcí. Když jsme se vrátili z posledních vánočních prázdnin domů, tak nás vítal na klice našich dveří balíček. Byl od našich japonských přátel. Pro každého z naší rodiny v něm byl malý dárek s japonskými motivy a k tomu přiložený dopis. Lámanou češtinou nám naši přátelé oznamovali, že se vrátili do své vlasti. Přáli nám vše dobré a děkovali za hezké vztahy. Pod podpisem byl naštěstí i mailový kontakt. Obratem jsme poděkovali a popřáli dobrý nový rok.

Když jsme minulý týden zachytili první informace o japonské katastrofě, tak naše myšlenky okamžitě směřovali k našim známým. Ihned jsme jim napsali, ale pošta se vrátila jako nedoručená. Teprve včera se to podařilo a dostali jsme uklidňující zprávu. Jsou v pořádku, ale mají velké obavy o své blízké. Byli velmi potěšeni naši starostí.

Japonská apokalypsa má pro mne a mou rodinu i tento obyčejný lidský rozměr.

Přeji Japonsku hodně síly. Věřím, že dokážou i nemožné při obnově své země. Silný národ dokáže silné věci. Již to v minulosti mnohokráte ukázali. Pro Japonce je typická rozvaha, pokora, ukázněnost, víra ve vlastní osobní síly i smysl pro celek. A také respekt k tradicím, rodině a přírodě.

Obdobné tsunami, které zasáhlo dnešní Japonsko, postihlo ostrov Honšú podle expertů naposledy v r. 869. Naprosto se tedy vymyká všemu doposud poznanému a zažitému. Dnešní zkáza připomíná výjevy z katastrofických filmů. Zasáhla stát, který je právem považován za technologickou velmoc, s vysokou kvalitou života. Nemalá část Japonska dnes zažívá děsivý návrat ke kořenům. Nabízejí se i existencionální úvahy o smyslu a pomíjivosti života. Priority mají jinou konstelaci, než si vůbec dovedeme představit. Japonci, tak hrdí na svou vlast, se budou vzpamatovávat dlouho. Zaslouží si naši účast a podporu.

O to více mne roztrpčují komentáře z pozic protijaderného hyenismu či úvahy o ztrátách globálních finančních hráčů. Jakoby mrtví a postižení byli až v druhém plánu.

Velmi mne potěšila paní Dana Drábová v nedávném Hyde parku Čt. Předvedla věcný výkon skutečného profesionála, který výrazně kontrastoval s emočně laděným eskamotérstvím některých politických egoistů a všeználků. Ukazuje se totiž, že až opravdová krizová situace odhalí kvalitu.

I proto a právě proto věřím odvážným, statečným a silným japonským profesionálům.