Přelom dubna a května byl nebývale štědrý na úchvatné mediální příběhy. Jedna fascinace střídala druhou. Po královské svatbě z Londýna následovalo blahořečení Jana Pavla II. z Vatikánu a hned na to přišlo zabití Bin Ládina v Pákistánu.

Ani naše veřejnoprávní média nezůstala stát stranou a chrlila jeden speciál za druhým. Ve stejné době se dozvídáme od jednoho europoslance za ODS, že ČR má důvod k optimismu, neboť patří mezi vyspělé tržní ekonomiky, má relativně nízkou míru zadlužení a nemusela v posledních letech sanovat banky.

Mediální mega události globálního významu na moment upozadily naši realitu, což možná ospravedlňuje výše citované eufemistické hodnocení naší země. A to už vůbec nehodnotím skandál globálního rozsahu – jak hlava státu ukradla v přímém přenosu velmi vzácné pero na oficiální zahraniční návštěvě, a pak to vydávala za bezvýznamnou banalitu. Vždyť prý šlo jen o obyčejnou propisku. Můj přítel z Hamburku mi napsal: „V Německu by to znamenalo okamžitou rezignaci a určitě by to nebyl důvod pro švejkování“. Inu, jiná země, jiný mrav.

Naše země se stala korupční velmocí. Začíná to tajným financováním politických stran a končí velmi štědrou podporou státu pro parlamentní politické strany. To vytváří základ zavedeného, nezdravého, ale systémového postupu. Pokračuje to akciemi na doručitele. My vlastně nevíme, komu co patří.

Přidejme si k tomu žonglování s dotačními tituly, záhadné toky v různých státních fondech a hospodaření firem s účasti státu. To není planá kritika. Těchto témat si všímá mimo jiné každý informovaný zahraniční pozorovatel, potencionální investor a hodnotitel v jedné osobě. Nemůže nevidět benevolentní „pravidla“ u veřejných zakázek, včetně těch největších v armádě, energetice, infrastruktuře atd.

To lepí na naše čela velmi nelichotivou vizitku. A jen tak mimoděk se dozvídáme, že někdo má pod palcem justici a někdo zase policii, a že nějaká parta má připravených 120 mil. Kč na novou partaj (bude to ODS „D“, přičemž „B“ je TOP 09 a VV jsou „C“ nebo se rodí ČSSD „C“, přičemž „B“ jsou „zemanovci?“).

Nelze ani vyloučit řízený pád vlády v červnu a velmi rychlé předčasné volby. Stávající vládcové a jejich donátoři by využili svou mediální a finanční převahu. Pak by možná přišla na řadu velká koalice. Alespoň by se nikdo na nic neptal. Nikdo by pak nerušil ty jejich kruhy ( a nejde jen o parlament a vládu, ale i o regiony a velké radnice). Proč se zabývat různými privatizacemi, prodeji, akvizicemi, investicemi, zakázkami? A že by jich bylo! Miliarda sem, miliarda tam – na tom přeci nesejde. Nutné reformy se přenesou na daňové poplatníky a jede se dál. Občas to oživí nějaká rozverná mystifikace.

Před více než 20 ti lety jsme si mnozí mysleli, že správa země bude zvyšovat svou manažerskou, intelektuální a mravní úroveň. Byli jsme naivní. I v tom, že jsme věřili, že srovnáme krok s vyspělou Evropou. To se podařilo jenom v cenách, ne v příjmech a už vůbec ne ve způsobu správy země a v míře tolerovaných neřádů. Nevěřím, že se dá tento model reformovat. Je třeba vytvořil nový a důkladně popsat dnešní míru devastace. Útěky do mediálních fascinací neřeší vůbec nic. Probuzení z kocoviny bývá bolestivé.