Verbální pravicoví dogmatici se paradoxně často rekrutují z těch, kteří se obratně vyschůzovali až do pozic významných státních zaměstnanců a politických představitelů, či do klíčových pozic ve státních a polostátních firmách. Jiný model existence neznají, jen tento, se záručním listem státu. Je to obdoba spíše ruského než západoevropského pojetí demokracie.

Vzpomínáte na účastníky toskánského zájezdu? Tam jich byla plná jachta. Obdobné to bývá i na golfových výletech v Dubaji. A jinak tomu nebylo ani při povolební oslavě ve Žlutých lázních, kde pro změnu hodovali zákulisní distributoři různých partajních značek.

Pan Topolánek si nevšiml, že jeho strana volby nevyhrála, že se míra zadlužení ČR vyšplhala již na 1,6 bilionů Kč, a hlavně vůbec nechápe, že u nás žádná hodnotová pravice neexistuje.

Pokud má být projevem pravicové politiky model tzv. superhrubé mzdy, zastropování odvodů, vysoké provize pro prostředníky ve veřejných zakázkách, vyvádění daňových odvodů mimo ČR, anonymní akciovky bez omezení a kontroly, neprůhledné hospodaření státních institucí, podivné fungování mnohých privátních škol a také skryté sponzorování politických stran, a v neposledním případě i dvojí morálka ve vlastních rodinách, pak může být pan Topolánek v klidu, neboť se jeho přátelé z ODS a TOP 09 svých "zásad" nevzdali a jen tak nevzdají, byť budou často veřejně tvrdit pravý opak.

Pouze nyní hledají další formy a zdroje vlastního přežití. Ostatně, byl to právě Topolánek, kdo s parťákem Kalouskem vymyslel novou značku TOP 09. Asistovali jim u toho i přátelé Dalík, Háva, Barták aj. Podstatu hloubky devastace správy země jakoby potvrdilo "veselé hopsání veverek". Ale ve skutečnosti působí spíše jako kouřová clona, která odvádí pozornost. O kontrole komise EU v ČEZ se již nemluví. O plánované privatizaci nově vzniklého Aeroholdingu se ani nepíše. O dalších připravovaných prodejích státního majetku se dozvídáme jen kusé útržky. Co třeba další zdravotnická zařízení, ČD Cargo, Mero, Lesy ČR, Pošta aj.?

Figury z Věcí veřejných se jenom chtěly přizpůsobit svým velkým vzorům. Působily však jako karikatura politiky, jako amatéři z divize, kteří chtěli hrát rovnou o titul. A možná si vůbec nevšimly, že s nimi hraje své hry i stárnoucí hradní režisér. Zkušený verbální pravicový mobilizátor, který se opírá o podporu mocného Martina Romana a ještě mocnějšího Petra Kellnera. Osudy lidí z podhradí nejsou v těchto pokrových hrách nijak podstatné. Vyšší karta bere. To je vše. Ztráty pak bohužel platíme všichni.

Až odezní veverkový kabaret, pak se jistě objeví nějaká nová atraktivní story. Třeba ten známý kus o zlé a diktující Evropě anebo o řecké trajektorii. Komu to vše slouží? Odpověď ponechám na laskavém čtenáři.