Skutečnost však, zdá se, bude výrazně jiná. Strohé statistické údaje hovoří jinou řečí. Domácí ekonomika zažívá větší pokles, než před rokem odhadovala vláda. Nižší je zákonitě i výběr daní. Nižší spotřeba znamená i nižší výběr DPH. Propady zažívá i nadále výběr zdravotního a sociálního pojištění. Připočteme-li k tomu reálně očekávaný výpadek v evropských dotacích, pak nás čeká spíše schodková spirála, která posune ČR k hranici kolapsu veřejných rozpočtů. Otázka tedy zní – myslí svá slova pan ministr Kalousek vážně? Anebo je to jen jedna z jeho dalších rozverných mystifikací?

Českou republiku opouštějí nejen investoři, ale především významní domácí daňoví plátci. Mimo jiné proto, neboť této zemi přestávají rozumět a důvěřovat. Přikrašlování reality přináší zákonité efekty. A není to jen o zvyšující se míře obecné frustrace. Krize okolního světa je jen dílčí částí našich současných potíží. Tou hlavní příčinou je politická nestabilita, ale také míra korupce a nekvalita výkonu státní správy. Důsledky pak dopadají na celou společnost, a bohužel nejvíce na seniory, na nemohoucí a potřebné, tedy na ty, kteří nemají sílu a možnost vzdorovat osudu. Ve stejné době se v různých státních institucích a státních firmách vesele rozdávají stotisícové odměny.

V minulém textu jsem se zmínil o Estonsku, což je dnes jediná nezadlužená země bývalého východního bloku. Možná k tomu přispívá i skandinávská mentalita a respekt k pravidlům a obecně sdíleným hodnotám. K nim patří i placení daní a nulová tolerance k rozkrádání veřejných statků. Vrací se jim to na kvalitě života, mezigenerační solidaritě a pozitivní atmosféře ve společnosti. Jiná země – jiný mrav. A navíc jim ministři nelžou, totiž nemystifikují.

Jan Werich kdysi pravil i toto – „ Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je“. Ale to bychom chtěli po našich neomylných dočasných správcích našich daní příliš.