Neznám žádné detaily této podivné peripetie, nefandím žádné straně další fáze nesrozumitelného sporu a sleduji vše pouze jako nezaujatý divák. Právě proto odmítám interpretaci těch, kteří nám současnou již x tou krizi prezentují jako boj absolutního dobra s absolutním zlem, jako střet milovníků starých a nových pořádků. Český příběh nemá tak jasné kontury, aby zapadl do tohoto schématu.

Tak už to bývá, že když někdo neumí uchopit současnost a obává se budoucnosti, tak utíká k osvědčenému nálepkování minulosti. Ano, jistě jsme měli již dávno, lépe a důkladněji pojmenovat minulost, alespoň tak, jak se to podařilo v sousedním Německu. Ale ten čas byl promarněn.

Kým a proč se můžeme dohadovat ještě dlouho, ale oběti předchozí zvůle se respektu a uznání mnohdy nedožili. A potrestání viníků, až na vzácné výjimky, už vůbec ne, byť by se jednalo „jen“ o jejich morální odsouzení. Není žádným tajemstvím, že řada klíčových dokumentů z archívu Státní bezpečnosti byla skartována ihned po sametovém kontrolovaném převzetí moci, jež omylem eufemisticky nazýváme revolucí. Agenturní síť nadřízené KGB nebyla rozkryta doposud a asi již nikdy nebude. O čem to tedy nyní bádáme?

České dějiny byly často dějinami vlastní zrady. Největším nepřítelem Čechům byli vždy Češi samotní. Bohužel. Neumíme se shodnout na výkladu vlastních dějin a ani na elementární identitě národa. I proto dostávali nezřídka včerejší hrdinové později nálepku antihrdinů. Vzpomeňme na události po Únoru 1948. Dějinných paralel by byla celá řada.

Téměř čtvrtstoletí od změny režimu by nás mělo, minimálně se stejnou intenzitou, zajímat to, kdože si tu republiku v dobách divoké privatizace vlastně ukořistil. A zjistíte, že řada es českého mega byznysu měla praxi u bývalé Stb, a to přímo či přes své stvořitele. Ve zprávách Bezpečnostní informační služby se opakovaně objevují informace o prorůstání klientelistických sítí a organizovaného zločinu do státní správy, justice a klíčových politických stran.

Nezaznamenal jsem žádné viditelné činy či alespoň spravedlivé rozhořčení adresáta těchto zpráv, tedy pana premiéra, o to více dnes šermuje svými ideologickými floskulemi. Třeba mu to takto poradila jeho šéfová kabinetu. Kdo ví?

Ale zpět k ÚSTR. Ten má rozpočet jako nejedno ministerstvo. A jak už to u nás tak nějak chodí – o peníze jde (jako obvykle) až v prvé řadě. Tedy možná, že ano. Čerstvě odvolaný ředitel nebyl ani historik a ani krizový manažer, stejně tak tyto předpoklady nenaplňuje narychlo jmenovaná nová ředitelka. Výsledek je v našich končinách tradiční. Zpackaná akce. Náklady jako vždy ponese daňový poplatník.

Nekompetentní tzv. politická elita generuje nekompetentní, a často i nemravná, politická rozhodnutí, která přinášejí ztráty dnešní i zítřejší, a zdaleka nejen finanční. Další příklady si doplňte dle uvážení. Budete mít z čeho vybírat. Třeba vás napadne i podivná premiérova kontrasignace nedávné novoroční amnestie.