Exprezident ukojil své abstinenční příznaky a zašel si na předvolební mítink své fanynky Jany Bobošíkové. Poselství? Pryč z EU! Nabízí se otázka, jaká je jiná alternativa, jenže jasnou odpověď nečekejte. Ale ono stačí se podívat na orientaci obchodních přátel Václava Klause a je jasné, že tou nevyřčenou alternativou je vazba na Rusko a Čínu. Ostatně Gazprom si právě tento týden pronajal zásobníky plynu od pana Komárka, což je mimo jiné obchodní partner pana Kellnera. Tentýž Kellner (EPH) koupil za velmi výhodných podmínek podnik SPP na Slovensku. Právě kvůli tomu se bouřila protificovská opozice ve slovenském parlamentu. U nás to kupodivu žádnou velkou pozornost nevzbudilo.

A ještě jedna věc se udála tento týden v souvislosti s českým plynem. Částku 1,5 mld. dolarů uvolnil ruský Gazprom německé skupině RWE, s tím, že je určena české divizi RWE Transgas. Ruský pro kremelský byznys dále posiluje v ČR. Nově i vstupem silné ruské banky Sberbank na český trh. Jako nový vlastník Volksbank však v Čechách působí již 20 let. Rusové mají jadernou divizi ve Škodě Plzeň, hutě Evraz v Ostravě a celou řadu dalších ne nevýznamných domácích značek. Není žádným tajemstvím, že se nejvíce zajímají o energetiku a dopravní infrastrukturu. Nabízí se například úvaha o tom, jak to dopadne s poněkud chřadnoucím gigantem ČEZ, kdo spojí slovenské SD Cargo s ČD Cargem, či kdo bude vlastníkem pražského letiště atd. Není náhodou, že nejsilnější česká finanční a investiční skupina má významnou část svého portfolia právě v Rusku a Číně. A jen tak mimoděk financovala jeden haunspalský institut.

Pozadu nezůstává ani současný prezident. Nejen tím, že jsou jeho blízcí spolupracovníci součástí české divize společnosti Lukoil. Miloš Zeman již plánuje spanilé jízdy s vybranou skupinou spřátelených podnikatelů do Ruska. A sní svůj sen o obrovském vodním kanálu. Co třeba pro změnu čínské zdroje? Proti gustu žádný dišputát, jen by bylo fajn, kdyby nám pánové Klaus a Zeman řekli, jaké jsou jejich preference. A říct by to měli i lídři všech kandidujících stran. To je totiž ta nejpodstatnější otázka.

Díky pochybením uplynulých vlád a parlamentů platíme drahou energii, nečerpáme evropské dotace, spouštíme a rušíme nesmyslné projekty v sociální oblasti, sledujeme kolabující zdravotnictví, snášíme nedokonalé zákony a nesrozumitelný daňový systém atd.

Vzpomínáte na to, jak nám čeští privatizátoři vnucovali představu o tom, že je ČR středoevropským hospodářským tygrem a lídrem postsovětského bloku? Srovnejte si to s dnešní realitou. Ve všech žebříčcích se propadáme, včetně konkurenceschopnosti. Zvyšujeme míru zadlužení a sociální napětí v zemi. Hlavní příčinou je špatně fungující stát a ne naše členství v EU, jak se nás snaží přesvědčovat stárnoucí ex náčelník české pseudopravice. Platí to i přes mnohé racionální výhrady k fungování EU.

Další superstar domácího byznysu finančník Bakala má ve světě již pověst jako Viktor Kožený. Bylo by dobré se na to zeptat jeho věřitelů, těch domácích i těch zahraničních. Pan Bakala své lehce získané zdroje zkonzumoval. To je prává příčina jeho dnešní tragické situace. Dosavadní nekonečná spirála úspěchu se jaksi zadrhla. A co na to samotný „hrdina“? Dělá mrtvého brouka a drze žádá stát o finanční intervenci. Není co dodat.

Ptejte si i těch politických stran, kterým pan Bakala a jiní velcí hráči poskytovali své štědré dary. Ptejte se na jejich právní konzultanty. Ptejte se, zda necítí svou míru spoluodpovědnosti. Přenechat stát mega byznysmenům, ať již přímo či zprostředkovaně, je riskantní operace. Zvláště pak těm, kteří svůj veleúspěšný byznys opírají o mimořádnou vstřícnost státu. Výsledkem může být jen stínová polo demokracie v rukách vyvolených oligarchů. Důsledky pak mohou být nedozírné.
Komu patří ČR, kdo ji ve skutečnosti ovládá a kam má v úmyslu ji zakormidlovat v blízké budoucnosti? To je to oč tu teď běží.